Trek 2 - do Thame (3 800m)

V 5:30 vstáváme a bohužel se stane to, čeho jsem se již včera večer obával. Ivan nám oznamuje, že na něj leze nějaká nemoc a navíc není úplně v psychické pohodě. Otáčí to a chce jít už dnes směr domů. Přemluvit se nedá, aby s námi pokračoval a alespoň to sedlo zkusil. Případně aby si tu odpočinul a pak třeba i s nějakým guidem pokračoval do Gokya, kde bychom se sešli a pokračovali dál spolu. Je to takové smutné, ale nedá se dělat nic jiného než se tedy rozloučit a pokračovat dál už jen ve třech :-(.
Stoupáme k místní gompě, kde zas točíme mlýnky pro štěstí, abychom se sem ve zdraví vrátili. Debatujeme o Ivanovi a říkáme si jaká škoda, že to vzdal a alespoň něco nezkusil. Navíc je dneska tak krásně. Tak čisté nebe jsme tu ještě neviděli. Na ostrohu nad Namche děláme první přestávku. Celé městečko máme zas jak na dlani. Za ním se tyčí náš starý známý Thamserku a úplně vzadu špička Ama Dablamu. Přes údolí, takřka nadosah, se tyčí Kongde Ri. Nejmohutnější zaledněná hradba se však tyčí až daleko před námi. Většina těchto kopců je bohužel už mimo
naší mapu. Je to pohoří Rolwaling Himal, sice nedosahující ani sedm tisíc, ale je výrazně zaledněné a téměř bez návštěvníků, takže určitě zajímavá alternativa toho, co čeká nás. Ještě mě zaujímá takový sněhem neposkvrněný špičák přímo nad Thame – jmenuje se Sunder Peak (5 368m) a na vrchol vede dokonce turistická cesta. Bohužel na něj nemáme zatím aklimatizaci, což je škoda, protože by výhledy z něj určitě stáli za to. Sunder Peak jsme tak trošku počeštili na Malého Bráchu, protože přesně za ním je ten ledový obr pro nás neznámého jména, alias Velký Brácha. Téměř traverzovou cestou klesáme do
zemědělské vesničky Phurte (3 390m). Mimo krásného počasí nás těší i to, že si po stezce kráčíme téměř samy. Je vidět, že jsme opustili ten nejhlavnější proud a i časný budíček dělá své. Tato trasu je taky vyhlášená diky množství buddhistických klášterů, chortenů či mana zdí. Je jich tu fakt plno. Po přejití bočního údolí už z ostrohu vidíme průběžný cíl, větší vesnici Thamo s klášterem. Údolí se tu nečekaně rozšiřuje a v obrovském kamenitém korytu vypadá řeka jak malý čůrek. Po cestě míjíme mnichy, kteří akorát směřují do Namche, asi na nákupy. Bohužel, čím
jsme blíž, tím Malý Bratr zabírá víc horizontu a jeho pohlednější kamarádi za ním mizí. Po dvou hodinách přicházíme do Thamo (3 440m), kde na pěkném místě, kousek pod klášterem, dáváme zaslouženou snídani. Objednávám si „Nepálský chléb“ a zjišťuji, že je to takový míň dobrý a mastnější langoš. Neobjednanou atrakcí jsou dva chlapci spojeni sluchátky. Jeden z nich si čistí zubu po celou dobu, co snídáme, takže víc jak půl hodiny. Myslím, že by udělal radost nejednomu stomatologovi :-). S plným bříškem se docela nepříjemně stoupá po schodech ke klášteru. Dál
už stoupáme zase pozvolněji. V malé vesničce Somde (3 610m) dětičky plácají z yačího trusu placky na zátop. Ještě pár dnů vyslunit a šup s nimi do kamen. Docela přemýšlíme, že bychom ještě dnes došli až do Tarangy (4 050m), ale krásně nasvícené ledové štíty lemující údolí říčky Thame Khosi nás nakonec utvrzují zůstat u původního plánu a udělat si tam kratší boční výletík. Cesta stoupá až na vyhlídku v (3 700m), odkud je krásně vidět, jak si voda lehce poradila s přilehlými kopečky. Sesuvy jsou místy docela masivní. Dál nepříjemně klesáme až k řece, která si tu cestu razí uzoulinkou soutěskou. Zde taky potkáváme první turisty a samozřejmě nezávislý, obtěžkaný batožinou. Podle mapy by tu měla vést další z alternativních cest vyhýbající se výstupu do Thame, ale je tu jen kolmý svah občas rozbrázděný neschůdnými bočními údolími, takže to vypadá zase fejkově. Od mostu je prudký výšlap, kterého jsme se obávali už včera, ale nakonec to není zas až taková hrůza. Dáváme těch 150m výškových a jsme na zemědělské pláni, zatím snad nejvíc rozparcelované zídkami. Po cca čtyřech hodinách jsme na místě určení.