Zvolna sestupujeme dolů do největší šerpské vesnice v Khumbu – Khumjungu. Je to vlastně jen docela rozlehlý rovinatý zemědělský plac mezi nízkým hřebínkem nad Namche a svatou horou
Khumbi la (5 765m). Fascinuje nás, že každý dům je zde prakticky stejný a má zelenou střechu, takže se zde dobře dávají rady hostům stylu „bydlíme v patrovém bílým domku se zelenou střechu, najdete nás lehce“ :-). Je ale pravdou, že v samotné vesnici nelze zabloudit. Hlavní cesta je ohraničená zídkami, takže prakticky ani nejde sejít. Na polích je spousta lidí vyhrabávající brambory. Na obzoru už vidíme
hřebínek
Gangla Danda, který uzavírá tuhle úrodnou kotlinu v srdci hor. Jeden z jeho vrcholků je v mapě vyznačená
kóta (4 238m), kam bychom dnes rádi aklimatizačně vylezli, pokud tam bude tedy nějaká stezka. Odtud zatím vypadá hodně prudce a neschůdně, jak už pohledy kolmo na hřeben bývají :-). Uvidíme, až budeme blíž. Je tu překvapivě docela dost možností k ubytování, takže komu se sem chce vytáhnout krosnu muže spát tady a využít vyšší výšku než v Namche. Navíc je tu spousta stezek po úpatí Khumbi la, takže další možný výletíky s parádními výhledy o kterých se nepíše v
průvodcích. Po cestě se dáme do řeči s chlapíkem, který je šerpou, tak se ho ptáme zda se u nich doma vaří. Samozřejmě, že jo, tak si u něj dáváme takovou snídani / oběd. Ptám se ho taky, v jaký výšce byl nejvýš. Trošku se studem říká, že na výpravách dělá převážně kuchaře, takže nejvýše byl „pouze“ v South Col Everest (7 906m), což mě tedy nepřijde zas až tak málo :-). Hned nám nabízí, ať příští rok přijedeme a podnikneme s ním výstup na Mera Peak. Volá i dcerušku, aby mě napsala na papír jeho adresu. Sám buď nevládne vůbec, nebo jen tím jejich klínovým
písmem. Na zdi mu visí certifikáty, že v Rakousku absolvoval horský výcvik v Totes Gebirge, což působí trošku srandovně. Jet s Himalájí do tak nízkého pohoří. Ale nejspíš to bylo o cvičení techniky lezení. Na závěr se sním zvěčňuji na fotce. Vypadáme vedle sebe tak trochu jak David a Goliáš :-). Jeho manželka nám ještě prodává balenou vodou, ve které Lukáš po chvíli objeví plavat obrovskou zelenou řasu, tak to je trošku zkažení reputace na rozloučení. Kolem pěkných chortenů pokračujeme do vesnice Khunde, která tak volně navazuje na Khumjung. Pár stavení je vyzdobeno popínavými kytkami, takže asi víc obyvatel této vesnice navštívilo Rakousko. Nejen náš šerpa. Pořád se musíme otáčet a kochat výhledem na krásnou horu Thamserku, která nás bude provázet i nějaký čas zítra. Přibližující se hřeben se jeví čím dál příkřeji, tak nám Ivan oznamuje, že se mu už tam nechce a v poklidu si sejde do Namche Bazaru. My zkusíme vystoupat, alespoň ke gompě nad Khunde a pak se uvidí.
Zvolna sestupujeme dolů do největší šerpské vesnice v Khumbu – Khumjungu. Je to vlastně jen docela rozlehlý rovinatý zemědělský plac mezi nízkým hřebínkem nad Namche a svatou horou Khumbi la (5 765m). Fascinuje nás, že každý dům je zde prakticky stejný a má zelenou střechu, takže se zde dobře dávají rady hostům stylu „bydlíme v patrovém bílým domku se zelenou střechu, najdete nás lehce“ :-). Je ale pravdou, že v samotné vesnici nelze zabloudit. Hlavní cesta je ohraničená zídkami, takže prakticky ani nejde sejít. Na polích je spousta lidí vyhrabávající brambory. Na obzoru už vidíme
hřebínek Gangla Danda, který uzavírá tuhle úrodnou kotlinu v srdci hor. Jeden z jeho vrcholků je v mapě vyznačená kóta (4 238m), kam bychom dnes rádi aklimatizačně vylezli, pokud tam bude tedy nějaká stezka. Odtud zatím vypadá hodně prudce a neschůdně, jak už pohledy kolmo na hřeben bývají :-). Uvidíme, až budeme blíž. Je tu překvapivě docela dost možností k ubytování, takže komu se sem chce vytáhnout krosnu muže spát tady a využít vyšší výšku než v Namche. Navíc je tu spousta stezek po úpatí Khumbi la, takže další možný výletíky s parádními výhledy o kterých se nepíše v
průvodcích. Po cestě se dáme do řeči s chlapíkem, který je šerpou, tak se ho ptáme zda se u nich doma vaří. Samozřejmě, že jo, tak si u něj dáváme takovou snídani / oběd. Ptám se ho taky, v jaký výšce byl nejvýš. Trošku se studem říká, že na výpravách dělá převážně kuchaře, takže nejvýše byl „pouze“ v South Col Everest (7 906m), což mě tedy nepřijde zas až tak málo :-). Hned nám nabízí, ať příští rok přijedeme a podnikneme s ním výstup na Mera Peak. Volá i dcerušku, aby mě napsala na papír jeho adresu. Sám buď nevládne vůbec, nebo jen tím jejich klínovým
písmem. Na zdi mu visí certifikáty, že v Rakousku absolvoval horský výcvik v Totes Gebirge, což působí trošku srandovně. Jet s Himalájí do tak nízkého pohoří. Ale nejspíš to bylo o cvičení techniky lezení. Na závěr se sním zvěčňuji na fotce. Vypadáme vedle sebe tak trochu jak David a Goliáš :-). Jeho manželka nám ještě prodává balenou vodou, ve které Lukáš po chvíli objeví plavat obrovskou zelenou řasu, tak to je trošku zkažení reputace na rozloučení. Kolem pěkných chortenů pokračujeme do vesnice Khunde, která tak volně navazuje na Khumjung. Pár stavení je vyzdobeno popínavými kytkami, takže asi víc obyvatel této vesnice navštívilo Rakousko. Nejen náš šerpa. Pořád se musíme otáčet a kochat výhledem na krásnou horu Thamserku, která nás bude provázet i nějaký čas zítra. Přibližující se hřeben se jeví čím dál příkřeji, tak nám Ivan oznamuje, že se mu už tam nechce a v poklidu si sejde do Namche Bazaru. My zkusíme vystoupat, alespoň ke gompě nad Khunde a pak se uvidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat