Budík nás uvádí do prvního ze čtyř aklimatizačních dnů už ve 4:45, což se ukazuje jako dost předčasné, protože je ještě slušná tma. I tak po chvíli vyrážíme, alespoň uvidíme východ slunce. No kdoví jestli něco uvidíme, na obloze je mraků docela požehnaně. Po chvíli můžeme konstatovat, že je fajn, že v Namche dělají novou kanalizaci. Horší je, že zatím chybí poklopy, takže noční procházky nemusí dopadnout úplně OK :-). Hned zkraje je pěkně prudký výšlap k „letišti“
Syangboche (3 790m), ale neobtěžkaný krosnami se nám jde pohodově. Vlastní letiště je
jen kamenité oraniště, s ještě kratší přistávací dráhou, než v Lukle, tak se ani nedivím, že sem nic nelítá. Odtud už je vidět nějaký hotel, tak si naivně myslíme, že je to ten vyhlášený Everest View, ale je to jen fejkový Syangboche Panorama. Z vyhlídky je vidět, že musíme ještě řádných pár set metrů ujít, ale už jen takovým pozvolným traversem. Mraky se začínají trhat, tak snad i něco uvidíme! Hluboko pod námi je kaňon Dudh Khosi, který vypadá daleko víc impozantněji, než třeba jakože nejhlubší Colca či Cotahuasi v Peru. Tady je rozdíl mezi vrcholem
Thamserku (6
618m) a hladinou řeky úchvatných cca 3800 metrů. Okolo cesty jsou loučky a malé zbytky pěkného jehličnatého lesa kombinovaného s rododendrony. Po dvou hodinách chůze z Namche míjím na louce před hotelem heliport. Kolem něj pokračuji na
vyhlídku (3 880m), ze které je opravdu bombastický výhled. Poprvé v životě vidím nejvyšší horu světa –
Mount Everest (8 850m). Tedy spíš jen jeho špici vyčnívající zpoza dominantního hřebene spojující
Lhotse (8 516m) a
Nuptse (7 864m). Dále vidíme ještě nenápadný vrcholek Lhotse Shar (8 382m). Vrcholek posvátné hory
Ama Dablam (6 814m) je ale v mracích, tak se rozhodujeme čekat až se objeví. Není kam spěchat a navíc nás konečně zahřívají paprsky slunce, takže si dáváme i menší opalovačku téměř ve 4 tisících. I pohledy zpět jsou malebné. Na obzoru se zvedá mírně zaledněný hřeben
Kongde Ri (6 186m), který si blíže prohlídneme až zítra při cestě do Thame. Vyhlídka je hodně panoramatická, takže si docela děláme představu o cestě zpět z Everest BC. Zvlášť šílené klikatice na hřeben s klášterem Tengboche vypadají dost nesympaticky. Čekání se nám vyplácí a my se můžeme nakonec kochat i pohledy na vrcholek Ama Dablamu. Po dvou hodinách se zvedáme a pokračujeme dál v našem dnešním aklimatizačním okruhu.
Budík nás uvádí do prvního ze čtyř aklimatizačních dnů už ve 4:45, což se ukazuje jako dost předčasné, protože je ještě slušná tma. I tak po chvíli vyrážíme, alespoň uvidíme východ slunce. No kdoví jestli něco uvidíme, na obloze je mraků docela požehnaně. Po chvíli můžeme konstatovat, že je fajn, že v Namche dělají novou kanalizaci. Horší je, že zatím chybí poklopy, takže noční procházky nemusí dopadnout úplně OK :-). Hned zkraje je pěkně prudký výšlap k „letišti“ Syangboche (3 790m), ale neobtěžkaný krosnami se nám jde pohodově. Vlastní letiště je
jen kamenité oraniště, s ještě kratší přistávací dráhou, než v Lukle, tak se ani nedivím, že sem nic nelítá. Odtud už je vidět nějaký hotel, tak si naivně myslíme, že je to ten vyhlášený Everest View, ale je to jen fejkový Syangboche Panorama. Z vyhlídky je vidět, že musíme ještě řádných pár set metrů ujít, ale už jen takovým pozvolným traversem. Mraky se začínají trhat, tak snad i něco uvidíme! Hluboko pod námi je kaňon Dudh Khosi, který vypadá daleko víc impozantněji, než třeba jakože nejhlubší Colca či Cotahuasi v Peru. Tady je rozdíl mezi vrcholem Thamserku (6
618m) a hladinou řeky úchvatných cca 3800 metrů. Okolo cesty jsou loučky a malé zbytky pěkného jehličnatého lesa kombinovaného s rododendrony. Po dvou hodinách chůze z Namche míjím na louce před hotelem heliport. Kolem něj pokračuji na vyhlídku (3 880m), ze které je opravdu bombastický výhled. Poprvé v životě vidím nejvyšší horu světa – Mount Everest (8 850m). Tedy spíš jen jeho špici vyčnívající zpoza dominantního hřebene spojující Lhotse (8 516m) a Nuptse (7 864m). Dále vidíme ještě nenápadný vrcholek Lhotse Shar (8 382m). Vrcholek posvátné hory Ama Dablam (6 814m) je ale v mracích, tak se rozhodujeme čekat až se objeví. Není kam spěchat a navíc nás konečně zahřívají paprsky slunce, takže si dáváme i menší opalovačku téměř ve 4 tisících. I pohledy zpět jsou malebné. Na obzoru se zvedá mírně zaledněný hřeben Kongde Ri (6 186m), který si blíže prohlídneme až zítra při cestě do Thame. Vyhlídka je hodně panoramatická, takže si docela děláme představu o cestě zpět z Everest BC. Zvlášť šílené klikatice na hřeben s klášterem Tengboche vypadají dost nesympaticky. Čekání se nám vyplácí a my se můžeme nakonec kochat i pohledy na vrcholek Ama Dablamu. Po dvou hodinách se zvedáme a pokračujeme dál v našem dnešním aklimatizačním okruhu.
1 komentář:
Tak se ozvi, az to zase pujde. A at se vam vsechno dari, jak si prejete! Budu cekat na zpravy :-).
Okomentovat