Druhý večer v Kathmandu

Poslední zastávkou je letiště, kam jde Ivan sondovat situaci s batožinou. Trvá to dost dlouho a taxikář je už nervózní, tak se ptá, kdy se Ivan hodlá navrátit. Docela škodolibě mu říkám max 5 minutes, což nám obvykle říkají na cestách všemožní individua při čekáních co nemají konec. Tentokrát jsme na druhé straně barikády. Bohužel Ivan po půl hodině přichází bez baťohu :-(. Posílali ho od ďábla k čertu, ale s glejtem ztraceného baťohu se mu otevřeli všechny dveře a letištěm probíhal bez jakýchkoliv kontrol. Navíc sem dnes ani letadlo Air India z Delhi neletělo, takže bylo vlastně zbytečné tu ten den čekat. Nakonec mě to vlastně ani tolik nevadilo, že jsme zde dnes zkejsli. Alespoň jsme si trošku po tom včerejším nekonečným letu odpočinuli a navíc ta prohlídka byla dost zajímavá.
Večer Ivan dělá velký nákup trekových věcí i tak bude mít s převahou nejlehčí baťoh, což vlastně není tak špatný. Na véču jdeme tentokrát do pajzlíku, zase na Momo, tentokrát za 80NR (20Kč) a k tomu dáváme pro štěstí pivko Everest za 200NR (50Kč). Takže tady se opravdu vyplatí jíst než pít :-). Na etiketě je uvedeno, že je pivko věnovaný šerpovi, který na Everest vylezl 12krát + všech jeho šest bratrů :-). Visí tu dokonce nabídka, že tu pořádají 3denní kurz nepálského vaření. Čekání na pokrm je fakt nekonečný, takže tu se za tu dobu zvládnou naučit počítám maximálně tři jídla :-).
Jestli počasí dovolí letadlům přistávat na mini letišti v Lukle, tak zítra už budeme putovat ve vysněných horách. Snad to vyjde a Ivanův ztracený baťoh bude jediná komplikace.