Tupiza (2 950m)

Do Tupizy přijíždíme už za tmy jak v pytli. Ten mega přesun z Resistencie nám dal docela zabrat. Máme za sebou skoro 1 400km v buse.
Tupiza je obklopená pohořím Cordillera de Chicas, což je krajina duhových skal, kopců, hor a kaňonů, které teď samozřejmě nevidíme :-)
Hned se vydáváme k nejbližšímu ubytování, což je, podle Lonely Planetu, hostel Valle Hermoso. Říkají nám, že mají plno, ale o padesát metrů dál, že mají druhý barák. Tam nás už bez problému ubytovávají. Cena je neuvěřitelných 20 Bolů (59 Kč)! Sice je to místnost skoro jen pro dvě postele, ale k čemu nějaký luxus. Hlavní je, že je tu čisto a docela útulno.
Po té co se ubytujeme, jdeme s naší hoteliérkou, která umí English, probrat formality ohledně našeho pobytu tady a hlavně Salar Tour. Tomáš by zde nejradši ještě jeden den strávil, já jsem tak na vážkách a Martin by nejradši razil co nejdřív dál. Hoteliérka nám však sděluje, že na zítra je v džípu volno, tak je rozhodnuto. Na podrobném prospektu s mapkou nám ukazuje, co všechno na Tour uvidíme. Také nám sděluje, že máme velké štěstí. Jelikož pršelo, je na salaru voda a vše kolem se na něm pěkně odráží. Tak je to prý ideální na focení. Druhým dechem však dodává, že kvůli tomu se nepojede na ostrov Pescado, což je černá sopečná skála, jako jediná narušující sněhobílou solnou pláň. Ke všemu na tomto, jakoby ostrově, rostou gigantické, více jak sedmi metrové, kaktusy. Spíš to tedy vidím, že máme pěknou smůlu, než štěstí.
Poté co nám hoteliérka všechno vyjasnila, došlo k placení. Cena Salar Tour je 810 Boliviánů (2 390 Kč). V ceně jsou však zahrnuty tři noclehy, tři a půl dne plná penze, dva litry tekutin na osobu a den, vstup do národního parku a asi těch 1000 km cesty, jak se uvádí. Takže to je podle mě docela lidová cena. Ještě než jdeme spát si připlácíme snídani na místní poměry za velmi drahých 12 B (36 Kč).