Jedeme sice po Altiplánu, ale tahle jeho verze je daleko víc zelená a zemědělský využívaná než jsme zvyklý. Jak později zjistíme, je to takový přerod na peruánskou krajinu. Naštěstí nemáme výhled jen na tuhle placku s políčky koky a brambor. Celou první část cesty máme po pravice nádherné pohoří Královské Kordiléry se zasněženými 6 tisícovkami. Pohoří je o dost blíž než při včerejším příjezdu do La Pazu a musím odvolat tvrzení s připodobnění k Tatrám. Je to opravdu impozantní pohoří. O první dominantní hoře, kolem které hodně dlouho jedeme, až doma zjišťuji, že je to Huyana Potosí (6 088m). Na první pohled tedy nevypadá moc turisticky. Šedivák se roztrhal a je opravdu krásně, tak mě mrzí dvojnásob, že jsme nevyrazili do těch hor.
Zastavujeme na benzínce, tak si můžu nejen koupit místní čokoládovou tyčinku, ale i konečně vyfotit krásnou Huyanu bez drncání a špinavého okýnka. Chvíli nás ukolébává nepřestávající zemědělská krajina, ale najednou se před námi vyloupne veliké jezero. Není to ještě Titicaca, ale Lago de Huyaymarka. I když je to
.jpg)
vlastně otázka zda je to ve skutečnosti jiné jezero, když jsou obě dvě propojeny průplavem. Docela mě mrzí, že zase nemůžu fotit, protože sedím napravo, kde je akorát výhled do pustých kopců. Tak alespoň pojídám jeden banán za druhým, jak nějaký opičák. Přijíždíme k přívozu, kde je ta avizovaná úžina mezi jezery. Má určitě
pár set metrů. Všichni si musíme vystoupit z autobusu. Ten se totiž bude převážet na speciální lodi. My pojedeme v normální lodičce, kterou si však musíme extra zaplatit. Myslím však, že 1,5 Bol (4,5Kč) není extra velký náklad za tuhle srandu :-). Krajina je zde krásná a Titicaca vypadá jak moře. Udělali jsme dobře, že jsme
se vydali tudy a vyhradili si dva dny na poznávání tohoto jezera. Chvíli se motáme na druhé straně úžiny a čekáme, než nám na prámu připluje autobus. Dlouho máme výhled na jezero a sporá terasovitá políčka ve svazích. Pak se odkláníme do vnitrozemí tohoto poloostrova a řítíme se po silničce horských parametrů. Jsme obklopeni vyprahlými kopci,
téměř bez vegetace. Určitě jsme zase překonali nějaký průsmyk přes čtyři tisíce, ale kdo ví zda má nějaký název či v mapě uvedenou výšku. Otevírá se nám super panorama. Hluboko pod námi je rozlehlá, zelení porostlá planina a na březích jezera je městečko Copacabana obklopené špičatými kopci. Zvlášť jedna dvojice,
hned u města, mě připomíná Velký a Malý Bezděz u nás doma. Tak na ně si určitě vylezu, rozhoduji se během okamžiku. I když tento Cerro Calvaria se svými 3 966 metry je jen chabou náplastí za túrku v Královské Kordiléře.
Zastavujeme na benzínce, tak si můžu nejen koupit místní čokoládovou tyčinku, ale i konečně vyfotit krásnou Huyanu bez drncání a špinavého okýnka. Chvíli nás ukolébává nepřestávající zemědělská krajina, ale najednou se před námi vyloupne veliké jezero. Není to ještě Titicaca, ale Lago de Huyaymarka. I když je to.jpg)
vlastně otázka zda je to ve skutečnosti jiné jezero, když jsou obě dvě propojeny průplavem. Docela mě mrzí, že zase nemůžu fotit, protože sedím napravo, kde je akorát výhled do pustých kopců. Tak alespoň pojídám jeden banán za druhým, jak nějaký opičák. Přijíždíme k přívozu, kde je ta avizovaná úžina mezi jezery. Má určitě 
pár set metrů. Všichni si musíme vystoupit z autobusu. Ten se totiž bude převážet na speciální lodi. My pojedeme v normální lodičce, kterou si však musíme extra zaplatit. Myslím však, že 1,5 Bol (4,5Kč) není extra velký náklad za tuhle srandu :-). Krajina je zde krásná a Titicaca vypadá jak moře. Udělali jsme dobře, že jsme
se vydali tudy a vyhradili si dva dny na poznávání tohoto jezera. Chvíli se motáme na druhé straně úžiny a čekáme, než nám na prámu připluje autobus. Dlouho máme výhled na jezero a sporá terasovitá políčka ve svazích. Pak se odkláníme do vnitrozemí tohoto poloostrova a řítíme se po silničce horských parametrů. Jsme obklopeni vyprahlými kopci,
téměř bez vegetace. Určitě jsme zase překonali nějaký průsmyk přes čtyři tisíce, ale kdo ví zda má nějaký název či v mapě uvedenou výšku. Otevírá se nám super panorama. Hluboko pod námi je rozlehlá, zelení porostlá planina a na březích jezera je městečko Copacabana obklopené špičatými kopci. Zvlášť jedna dvojice,
hned u města, mě připomíná Velký a Malý Bezděz u nás doma. Tak na ně si určitě vylezu, rozhoduji se během okamžiku. I když tento Cerro Calvaria se svými 3 966 metry je jen chabou náplastí za túrku v Královské Kordiléře.
Žádné komentáře:
Okomentovat