
Po chvilce připlouváme na ostrov San Martín. Ten se jakoby rozkládá přímo uprostřed vodopádů. Je tu dokonce malá plážička, tak se tu někteří koupou. Bójky jsou snad jen 3 metry od břehu a je to tu kamenité, tak tam asi nepolezu, když nemám věci na převlíknutí. Tomáš se jde schovat do stínu a já mezitím šmejdím po pláži, jsou tu totiž krásné kameny. Nakonec

se dočkáváme zbylých dvou a stoupáme na vrchol ostrova. Je to docela prďák a na Katce je vidět, že už má docela dost. Klima je tu vážně drsný. Nahoře je křižovatka s lavičkama, pěkně ve stínu, tak tu chvíli koprujeme. Pak se vydáváme na vyhlídku na vodopád San Martín. Tentokrát ho vidíme pěkně zblízka. Je to jeden z nejhezčích výhledů na téhle

straně. Po vynadíváni se na celou kaskádu, se vracíme zpátky na křižovatku a vydáváme se na druhou vyhlídku, která mimořádně není na vodopád, ale na skaliska a stromy samotáře, na kterých sídlí desítky supů. Máme štěstí všichni zrovna posedávají ve větvích. Předtím jsme je totiž viděli celou dobu kroužit nad tímto národním parkem. Nejspíš

hledali oběť z řad návštěvníků.
Když se vracíme zpátky na křižovatku, vidíme snad metr dlouhého varana. To je paráda, jak to tu žije v okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat