.jpg)
Probouzím se ještě za tmy. Stevard za chvíli přináší poslední kávu a sušenky a zas dělá budíček. V pět hodin ráno, po 29 hodinách jízdy, přijíždíme do hlavního města Chile – Santiaga. Na chviličku jsou dokonce na obzoru vidět Andy. Tento pohled není zas tak častý, protože se prý toto přelidněné město během dne zahalí do vrstvy smogu a hory zmizí za neproniknutelnou vrstvu šedi. Stavíme na velkém autobusáku a nejsme si vůbec jistí zda už máme vystoupit, protože náš bus pokračuje ještě někam dál. Nakonec přece jen vystupujeme a děláme dobře. Máme tu tři hodinky volna, než nám pojede přípoj do Buenos Aires, tak nás čeká pěkný zevling.
.jpg)
S námi tu postává i pár známých postaviček se kterými jsme jeli z Arici. Vypadá to, že nejsme sami, kdo dává tohle šílené busové kombo. Střídáme se u hlídání baťohů a ve volných chvílích si zkracujeme čas obcházením po terminálu. Pomalu se to tu začíná probouzet k životu, bohužel ne v internetovém baráčku. S Tomášem si všímáme, že zde má kancelář i naše známá brazilská společnost Pluma, která nás tak „příjemně“ vysadila u pašeráckého mostu v Paraguaji. Přemýšlíme, že bychom si už tady zaplatili pokračování cesty z Buenos do Sao Paula a nemuseli se tak obávat, že bude vyprodáno, jako v Arice. Toto naráží na odpor Martina, který by rád z Buenos pokračoval do Brazílie přes Uruguayské Montevideo. Mít víc času, tak jsem rozhodně pro tuto, z cestovatelského hlediska, zajímavější variantu. Tím by jsme také navštívili všechny státy jižní části Jižní Ameriky. Ale v naší situaci, kdy přijedeme do Buenos 25. den a 28. nám letí ze, skoro dva tisíce kilometrů vzdáleného, Sao Paula letadlo se nám to s Tomášem zdá jako velmi riskantní varianta. Prostě na Montevideo pečeme. Jen kvůli pocitu „byl sem tam“ se nám tam nechce, když stejně nemáme už pár dní na nic dalšího čas. Martin se čuří, ale nakonec se též s Katkou přidávají. Vystojíme frontu a za chvíli třímáme lístky za 51 000,- chilských Pesos, tedy přesně 100 dolarů (2 360 Kč). Už musím platit kartou, ale vše je v pohodě. Jízdenky jsou na 26.2., takže na prohlídku Buenos budeme mít den a půl a do Sao Paula přijedeme ráno 28.2., což sice není moc velká časová rezerva, ale snad bude stačit. Doufáme. Při korzování kolem terminálu si všímám, že kousek odtud je stanice metra, tak mě napadá odvážná myšlenka. Co se jít podívat do centra, když už tady máme nějaký ten čas. Sice jsem v cestopisech četl, že je to jen nezajímavé město s neopravenými šedivými domy, zahalené mračny smogu, ale proč to nevidět na vlastní oči, že. Využívám chvíle, kdy není na mě řada při hlídání batožin a jdu do toho. Za poslední chilský Pesa kupuji lístek na metro a v ranní špičce se sám, obklopen davy Chilanů chvátajících do práce, vydávám do středu téměř pětimilionového města. Podle plánku v LP vystupuji a vydávám se na doporučovanou trasu. Mám na to ani ne hodinu, tak kvaltuji. Sice to není prohlídka na pohodu, ale alespoň něco. Opravdu tu nic extra zajímavého nevidím až na obchody s výlohami zavřenými pod šílenými plechovými žaluziemi. Přicházím na hlavní náměstí, kde je pěkná stará katedrála a za ní se lesknou dva skleněné mrakodrapy. Tady si dělám na chvíli na lavičce oraz a dělám dobře, protože je to jediný zajímavější místo mé prohlídky. Dává se semnou do řeči dědek, který si chce nejspíš procvičit Angličtinu. Ptá se kam mám namířenou a když říkám Buenos Aires, tak jen kroutí hlavou. Prý je to nejnebezpečnější místo celé Jižní Ameriky. No uvidíme, co nás tam bude čekat. Pak se dostávám ke kopečku Cerro Santa Lucia (630m), ze kterého má být údajně pěkný výhled na město, ale času se už nedostává, tak ho už nezdolávám. Podle plánku v LP jsem stihnul projít víc jak půlku doporučované trasy centrem Santiaga a udělal jsem s odřenými uši tři fotky, což hovoří za vše. V klidu by zde člověk mohl něco možná objevit, ale podle mě je jen přestupní stanice na další cestu a zůstávat zde je jen ztráta času. Nastupuji v trochu jiné stanici, ale nemám žádný problém se vrátit zpátky na terminál za ostatními. Půl hodinky před odjezdem se konečně otevírá internet, tak tam ještě na pár minut zabíháme a posíláme zprávičky.
.jpg)
Probouzím se ještě za tmy. Stevard za chvíli přináší poslední kávu a sušenky a zas dělá budíček. V pět hodin ráno, po 29 hodinách jízdy, přijíždíme do hlavního města Chile – Santiaga. Na chviličku jsou dokonce na obzoru vidět Andy. Tento pohled není zas tak častý, protože se prý toto přelidněné město během dne zahalí do vrstvy smogu a hory zmizí za neproniknutelnou vrstvu šedi. Stavíme na velkém autobusáku a nejsme si vůbec jistí zda už máme vystoupit, protože náš bus pokračuje ještě někam dál. Nakonec přece jen vystupujeme a děláme dobře. Máme tu tři hodinky volna, než nám pojede přípoj do Buenos Aires, tak nás čeká pěkný zevling..jpg)
S námi tu postává i pár známých postaviček se kterými jsme jeli z Arici. Vypadá to, že nejsme sami, kdo dává tohle šílené busové kombo. Střídáme se u hlídání baťohů a ve volných chvílích si zkracujeme čas obcházením po terminálu. Pomalu se to tu začíná probouzet k životu, bohužel ne v internetovém baráčku. S Tomášem si všímáme, že zde má kancelář i naše známá brazilská společnost Pluma, která nás tak „příjemně“ vysadila u pašeráckého mostu v Paraguaji. Přemýšlíme, že bychom si už tady zaplatili pokračování cesty z Buenos do Sao Paula a nemuseli se tak obávat, že bude vyprodáno, jako v Arice. Toto naráží na odpor Martina, který by rád z Buenos pokračoval do Brazílie přes Uruguayské Montevideo. Mít víc času, tak jsem rozhodně pro tuto, z cestovatelského hlediska, zajímavější variantu. Tím by jsme také navštívili všechny státy jižní části Jižní Ameriky. Ale v naší situaci, kdy přijedeme do Buenos 25. den a 28. nám letí ze, skoro dva tisíce kilometrů vzdáleného, Sao Paula letadlo se nám to s Tomášem zdá jako velmi riskantní varianta. Prostě na Montevideo pečeme. Jen kvůli pocitu „byl sem tam“ se nám tam nechce, když stejně nemáme už pár dní na nic dalšího čas. Martin se čuří, ale nakonec se též s Katkou přidávají. Vystojíme frontu a za chvíli třímáme lístky za 51 000,- chilských Pesos, tedy přesně 100 dolarů (2 360 Kč). Už musím platit kartou, ale vše je v pohodě. Jízdenky jsou na 26.2., takže na prohlídku Buenos budeme mít den a půl a do Sao Paula přijedeme ráno 28.2., což sice není moc velká časová rezerva, ale snad bude stačit. Doufáme. Při korzování kolem terminálu si všímám, že kousek odtud je stanice metra, tak mě napadá odvážná myšlenka. Co se jít podívat do centra, když už tady máme nějaký ten čas. Sice jsem v cestopisech četl, že je to jen nezajímavé město s neopravenými šedivými domy, zahalené mračny smogu, ale proč to nevidět na vlastní oči, že. Využívám chvíle, kdy není na mě řada při hlídání batožin a jdu do toho. Za poslední chilský Pesa kupuji lístek na metro a v ranní špičce se sám, obklopen davy Chilanů chvátajících do práce, vydávám do středu téměř pětimilionového města. Podle plánku v LP vystupuji a vydávám se na doporučovanou trasu. Mám na to ani ne hodinu, tak kvaltuji. Sice to není prohlídka na pohodu, ale alespoň něco. Opravdu tu nic extra zajímavého nevidím až na obchody s výlohami zavřenými pod šílenými plechovými žaluziemi. Přicházím na hlavní náměstí, kde je pěkná stará katedrála a za ní se lesknou dva skleněné mrakodrapy. Tady si dělám na chvíli na lavičce oraz a dělám dobře, protože je to jediný zajímavější místo mé prohlídky. Dává se semnou do řeči dědek, který si chce nejspíš procvičit Angličtinu. Ptá se kam mám namířenou a když říkám Buenos Aires, tak jen kroutí hlavou. Prý je to nejnebezpečnější místo celé Jižní Ameriky. No uvidíme, co nás tam bude čekat. Pak se dostávám ke kopečku Cerro Santa Lucia (630m), ze kterého má být údajně pěkný výhled na město, ale času se už nedostává, tak ho už nezdolávám. Podle plánku v LP jsem stihnul projít víc jak půlku doporučované trasy centrem Santiaga a udělal jsem s odřenými uši tři fotky, což hovoří za vše. V klidu by zde člověk mohl něco možná objevit, ale podle mě je jen přestupní stanice na další cestu a zůstávat zde je jen ztráta času. Nastupuji v trochu jiné stanici, ale nemám žádný problém se vrátit zpátky na terminál za ostatními. Půl hodinky před odjezdem se konečně otevírá internet, tak tam ještě na pár minut zabíháme a posíláme zprávičky.
Žádné komentáře:
Okomentovat