Cuzco - City Tour (po Japonsku)

Tak jsme se konečně dočkali řidiče a můžeme vyrazit na cestu vstříc inckým památkám. Řidič je docela kolík, takový starý bodrácký dědek, hrozně ochotný. Strašně se omlouvá, že musíme čekat na benzínce atd. Stoupáme do kopce a
Cuzco se nám ukazuje v celé své kráse. Je položené v hluboké kotlině, i když se to slovo těžko používá, když dno této kotliny má těch 3 300 metrů :-). Okolo jsou zelené kopce, popsané velkými nápisy. Alespoň nás nebude tolik mrzet, že Nazku už na téhle výpravě opravdu nestíháme. Konečně se ukazuje výhoda jízdy se soukromým řidičem, ukazujeme mu, že bychom chtěli fotit, tak nám zastavuje na vyhlídce kousek od klasického Ježíše zhlížejícího téměř na každé jihoamerické město. A já si do odjezdu myslel, že je jenom v Riu :-). Výhlídka je to opravdu suprová, město máme jako na dlani. Je to tu jiný,
než co jsme viděli v Bolívii, daleko víc zelený.
Po chvilce dojíždíme k pevnosti Saqsayhuaman [Saksahawaman], což mají být největší a nejzajímavější ruiny z City tour. Architektonickou zajímavostí je, že celé Cuzco bylo stavěno do tvaru pumy a Saqsayhuaman tvořila hlavu a její trojité kyklopské hradby zubatou tlamu. V dobách největšího rozkvětu byla pevnost obrovská. Do dneška se dochovali jen hradby a zbytky věži v asi 20% původní rozlohy. Obrovské bloky kamene byly také zde dokonale opracovány a zasazeny do sebe. Jeden z nich je vysoký přes 7,5 metrů a váží víc než 350 tun. Rozlehlé prostranství odděluje
"pevnost" od skalního výběžku nazývaného "Inkův trůn". Sice se na pevnost koukáme jenom z venku, ale i přesto mám radost. Jednak to vypadá opravdu pěkně a hlavně jsem nějak nečekal, že to vůbec uvidíme. Ve finále jsou to vlastně stejně jen hradby a nic víc, ale stejně bych to tam rád prošel a zkontroloval velikost škvír mezi těmi mamutími bloky. Řidič nás potom odváží ještě na vyhlídku, kde máme celou pevnost pěkně panoramaticky pod sebou, je to fakt pohodář. Za chvilku míjíme Qenqo, kde jenom zpomaluje, protože dědula říká, že tam prý
nic není. Vidíme menší skálu s vytesanými prostory, jak nějaký pískovcový hrádek v Českým Ráji :-), akorát že je pěkně černý. Na vrcholu skály, je klikatý kanálek, kudy snad odtékala krev obětovaných zvířat. Uvnitř je dutina, která byla Inky používána jako místo posvátných rituálů. Poblíž je tzv. amfiteátr uvnitř kterého stojí obelisk vysoký přes 6m.
Další zastávka je u "Červené pevnosti" Puca Pucara, takže znám první Incká slovíčka :-). Tady se neplatí žádné vstupné, tak nám dědula dává rozchod. Jen co vylezeme z vozidla na nás dorážejí dětičky, ať si koupíme nějaké suvenýry. Už je to
docela otravné, zlatá Bolívie s nevtíravým obyvatelstvem. Jdeme, kolem branky, kde můžeme s Tomášem konečně obdivovat perfektní práci Inků, kteří mistrovsky stavěli kamenné zdi bez použití jakéhokoliv pojiva. Jinač toho v pevnosti moc k vidění není, ale okolní hory stojí zato. Po návštěvě Červené pevnosti míjíme nejvýše položené Tambo Machay (3 700m), což jsou Incké lázně. Vyvěrá zde pramen s údajně léčivou vodou. Tím opouštíme poslední památku v okolí Cuzca a razíme směr Pisac. Shrnul bych to tak, že jsem rád, že jsme to tady
alespoň letem světem viděli, ale mimo Saqsayhuamanu to zase tak extra zajímavé není. Krajina okolo je však moc pěkná. Takže asi nejlepší je, pro ty co mají víc času než my, si to v klidu, v rámci půldenní procházky, projít pěšky od Tambo Machay do Cuzca a kochat se okolní krajinou. Dál míjíme svahy s políčky, které evokují asijské rýžové pole.