Do Resistencie dojíždíme až kolem 22 hodiny. Máme víc jak hodinu a půl zpoždění. Z Asunciónu jsme jeli nakonec dlouhých 6,5 hodin. Zuřivě obíháme rozsáhlý terminál. Ptáme se všude možně, ale dneska už nic do Salty nejede, až maňána v 17:45. Tak to je docela nepříjemný, hlavně ten odjezd až další den pozdě odpoledne. Jediná relativně pozitivní věc je, že bychom to nestihli ani, kdybychom přijeli na čas. Zkoušíme nemožné a koukáme na další města kolem Salty, třeba Jujuy. Ale tam se jede přes Saltu, tak je to taky zabitý. Ještě trochu na jih je Tucumán, tak to zkoušíme též, ale taky až zítra. Už si trošku připadám jak nějaký postavičky z komiksu, kolikrát jsme to už tady obešli. No nic jiného nám nezbývá, než se tady někde ubytovat a zítra tu do večera zevlovat. Škoda jen, že se o Resistencii píše, že je to město o ničem.
Vylízáme před autobusák a je to prostě tak, jak jsme nechtěli, aby se nám to někde přihodilo. Tma jak v pytli a my nemáme ani jedno argentinský peso. Odchytáváme jednoho taxikáře, ale vůbec si nás nevšímá, tak jdeme za dalším. Je to teda anabáze se sním dohodnout a hlavně ho přemluvit, aby si vzal dolary. Nakonec nás přeci jen vezme, peníze jsou přece jenom peníze. Za 5$ (118 Kč) nás hodí do Lonely Planetem doporučovaného hotelu Hotelito. Naše torny se mu nevejdou do malého kufru, tak ho nechá otevřený jen zajištěný šňůrou.
Jedeme docela dlouho, až si člověk říká, zda nás neodváží někam úplně pryč. Jo noc a černé myšlenky patří k sobě. Odváží nás naštěstí, tam, kam jsme chtěli. Před hotelem je obrovská mříž a nevypadá tedy moc funkčně. Naštěstí vylézá chlápek, který nás vpouští dovnitř. Ceny nám naprosto vyrazily dech. Na osobu to tady vychází 10 pesos (76 Kč) za noc! Na druhou stranu to není žádný luxus, pokoj máme po čtyřech a sanitárky na chodbě také nepatří k nejlepším. Osobně spát ve 4* hotelu nemusím, takže mně to vůbec nevadí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat