Morretes a jízda do Paranaguá

Morretes vypadá přesně tak, jak si představuji ospalé koloniální městečko v tropech. Vzduch, který profukoval za jízdy otevřenými okny vlaku a pěkně nás chladil, ustal. Tady se nehne ani větvička a vedro nás pěkně spaluje. Není se také čemu divit, průměrná roční teplota je zde 25°C, a ani v místní zimě neklesne pod 13°C. Autobusák je ke všemu na druhé straně městečka (po směru vlaku), tak se s batůžky pěkně proneseme. Řídíme se baťůžkáři kráčejícími tak sto metrů před námi a doufáme, že jdou taky na autobusák :-). Jdou naštěstí dobře a my tak po 15 minutách přicházíme, docela uřícení, na místní „terminál“.
Podle tabule zjišťujeme, že nám to jede víc jak za půl hodinu, tak se zase dělíme na dvojice. Děláme jen takové menší kolečko kolem busíkoviště. Je to tu už pěkná placka, ale hory, které jsme před chvíli hrdinně sjížděli jsou vidět na obzoru. Morretes má prostě pěknou kulisu. Nacházíme banánovníky, tak děláme objevitelské fota. Škoda jen, že jsou ještě zelený. Pak navštěvuji ještě místní supermercado, kde kupuji místní malé banány, tentokrát uzrále a také za solidní cenu vodu. Ještě mám do odjezdu chvíli čas, tak si prohlížím leták, co jsme dostali na nádraží. Nabízel ubytování někde na samotě (Pousada Cabanas do Curupira) poblíž místního atlantického deštného pralesa s nabídkou výletů do džungle, raftování, rybaření atd. Takže kdo má času nazbyt může se v této oblasti docela vyblbnout.
Tak jsme se dočkali, přijíždí bus do Paranaguá, ale ne jeden, ale rovnou dva. Oba dva jsou bohužel už skoro plný a každý jede přes jiná města. Tak se ptáme pocestných, který je lepší. Kloudnou odpověď se však nedočkáme. Jedni ukazují na jeden, druzí na druhý. No tak do jednoho vlezeme a uvidí se. Jízdné je 2,7R (30Kč). Užíváme si jízdu narvaným busem pěkně ve stoje a ještě se musíme starat o bagáž. No moc velká lahoda to teda není, ale alespoň taky zažijeme místní spoj. Řidič to zas pěkně smýká, i když na pana cometistu nemá, ale asi jen díky slabšímu motoru. Nějaká babka, která sedí u okýnka, chce udělat dobrý skutek a bere si můj batoh pod nohy. Nejsem tím moc nadšený, protože teď budu muset koukat, zda se do něj náhodou nechce podívat, přece jen jsme zatím dost nahlodaný tou avizovanou brazilskou kriminalitou. Na chvilku mě chytne naděje, že si konečně trochu odpočinu. Akorát vedle mě se zvedá člověk a vystupuje, tak si beru batůžek od babky a sedám si. Bohužel jediný člověk, kdo nastoupil je snad stoletá stařena táhnoucí ještě mimino a zastavujese se zrovna u mě, tak ji pouštím a té babce u okýnka zas předávám baťoh do úschovy :-)