Foz du Iguacu (ráno)

Ještě za hluboké noci přijíždíme do velkého města, tak už koukám, zda to není Foz. Nerad bych zaspal a probral se až v Paraguaji. Autobus projíždí dlouho zástavbou, ale k zastavení se nemá. Nakonec parkuje jen tak u kraje silnice na začátku velkého mostu. Aha tak to bude ten slavný pašerácký most do Paraguaje. Rychle vystupujeme.
Na to, že stále panuje tma, je tu neuvěřitelný ruch. Špalír lidí, aut a taxíků směřuje na lehko do Paraguaje a vrací se obtěžkán různým tovarem. Je to prostě hukot a stát tu s našima bágly není zrovna příjemný pocit. Čekáme tak trochu bezprizorně do rozednění a pak delší dobu stopujeme taxík, než odchytíme prázdný. Je trochu těžké domluvit se, na který autobusák chceme odvézt,
protože jsou tu hned dva jeden mezinárodní, nyní už víme, že se jmenuje Rodoviária a městský je Terminal Transporto Urbano (Jsou prý od sebe tak 10-15min. místním busem). Cenu jsme dohodli na 12 Reálů (134Kč) za všechny.
Docela dlouho jedeme skrz město, které se teprve probouzí k životu. Foz do Iguaçu má 256 000 obyvatel a je navštěvován turisty pouze kvůli svému okolí. Je východiskem pro výlety k vodopádům Iguazu, přehradu Itaipu i do tržnic v Paraguaji. Při placení nás chce taxikář natáhnout a žádá víc, než jsme si dohodli. Dávám mu ale jen to, na kolik jsme se na mostě domluvili. Čumí pěkně naštvaně, ale moc neprotestuje. Jsem docela spokojený, že jsme se nenechali obrat a shodujeme se, že taxikáři šidí po celým světě, nejen u nás. Obcházíme autobusákem a koukáme na spoje do Asuniconu. Nic co by nám vyhovovalo nejede, tak se rozhodneme zítra dostat místními spoji do Ciudadu, protože odtamtud toho určitě pojede spousta. Teď už jen sehnat nějaké ubytování a hurá na vodopády, ať neztrácíme zbytečně čas. V jednom okýnku je šikovný, anglicky mluvící, obchodníček jménem Markus, který do nás hustí, jak je výhodné se ubytovat u něj a že nám zařídí i cestu do Argentiny. Jelikož nabízí hotel Village Foz, který mám mezi doporučenými (teď zpětně si myslím, že ty lidi co ho doporučovali byli stejně odchyceni jako my), tak se necháme přemluvit a po delším smlouvání stlačujeme i cenu dolů. Původní cenu 40 Reálu (448Kč) za osobu jsme stáhli na 28 R (314Kč). Tuto cenu máme jen pod podmínkou absolvování cesty na vodopády s jeho cestovkou za 30 R (336 Kč). S tímto souhlasíme, protože jet tam taxíkem vyjde nastejno. Busem to má být levnější, ale zase o dost zdlouhavější. Markus říká, že máme teď jet taxíkem do hotelu, ubytovat se a připravit na odjezd k vodopádům. Neleníme tedy a odchytáváme taxík, který nás za 10 R (112 Kč) odváží k hotelu. Tentokrát je to bez pokusu o ošizení.
Hotýlek vypadá dobře, na pokoji máme dokonce klimatizaci, ale nějak nám nejde spustit. Snad se tam to na noc podaří, protože tu je jinak nesnesitelně. Tomáš je naštvaný, zjistil, že někde ztratil svůj slamák. Ještě před odjezdem jsem došel za Markusem, protože chtěl podepsat nějaký paragon na tu cestu k vodopádům. Za cestu si však nyní účtuje 40R oproti avizovaným 30R. Tvrdí, že nám omylem ukázal starý prospekt a zároveň ukazuje zaplacené stvrzenky od dalších lidí. Jasně, že kecá a vypadá to, že nejsme první, které se pokouší ošidit. Jelikož by jsme dnes už těžko něco dalšího na vodopády stihli, tak to podepisuji. Později lituji, že jsem byl tak měkký a víc se sním nehádal. No co se dá dělat.