D190 - NP Fiorland - Milford Sound a okoli

Tradicne vstavame brzo abysme do Milfordu dorazili jeste nejak rozumne brzo. Na obloze je docela dost mraku tak to nevypada zas az tak nadejne, ale preci jen je to jeste za nekolikama horama tak uvidime az na miste. Cesta vede nejdriv pohodovymi rovinkama s par vyhlidkama na udoli a okolni kopecky ale to si nechame az na cestu zpet. Kolem nas se prevaluji chomace mlhy ale doufame ze to bude jen naznak pekneho letniho dne. Mijime odbocku na vyslap na Key summit, kam snad vyrazime zitra a odtud uz konecne monumentalni krajinou stoupame k hommer tunelu, rucne vyrubanyho ve tvrdych skalach. Kolem nas sou nebetycny steny az na vrchol orezane od ledovcu a po vrcholcich jejich zbytky. Tesne pred Milford soundem zastavujeme v lodgi a bookujeme nocleh aby nam to tu nekdo nevyfoukl - uz ted je vetsina mist obsazena. konecne jsme tu na asi nejfotegenictejsim miste NZ. Pocasi preje a je to opravdu nadherna podivana. Ze dna fjordu se tyci Mitre peak. Po odlivu tu zustaly jezirka tak fotime odrazovky jak desetisice turistu pred nami, ale i tak nas to uchvacuje. Jediny co nam kazi lehce naladu jsou vsudepritomne sandflies - neco jak nase kosovky ale tyhle hodne dychti po lidskym mase. Je fakt krasne tak se rozhodneme pro drahou ale super akci - let helikopterou nad nejzajimavejsimi pasazemi narodniho parku. Chvili cekame nez vrtulnik odveze nejaky alpinisty a pak jdeme na to. Je to fakt neuveritelny. Stoupame tesne vedle steny hor do vysin delame kruhy nad obrovskymi ledovcovimi trhlinami a snad jen metr dva prelitavame nad skalnatym sedylkem. Nakonec pristavame na letisti a mame chvilku na to projit okoli. Samo v tuto chvili me dochazi baterka ve fotaku - nejak me to posledni dobou to foceni nepreje. Sestup je jeste lepsi, pilot s nami dela opravdu psi kusi nad naprosto uzasnou krajinou. Vsechno ostatni co tu je je asi mozny videt i jinde ale tohle asi ne. Plny dojmu pristavame a vyrazime na posledni staci na vyslapek na sedlo gertrude, coz je tajny typ na pry nejlepsi jednodenni vyslap na NZ. Na vychodisko prijizdime az po 12 tak se lehce bojime o pocasi ale vypada to stale nadejne. Nejdriv kracime udolickem pod brutalne vykouslima stenama a pak uz podel vodopadu polskou cestou nahoru. Nahore jsou plesa a pekna cesta po vyhlazenych plotnach jistenych ocelovymi lany. Ted naprosto pohodlny ale za deste asi dost o zivot cesta. Jeste preskakat rozlamane kameny a uz sem v sedle - vyhled naprosto paradni az do Milfordu. Jedine co me utesuje je ze ivan to tu pekne pofoti jinak me to samo dost stve ze cvakame jen fotakem lucky. Kochame se tu docela dlouho - taky je proc :-) Sestup nam tradicne prijde jako docela nekonecny. Nakonci neodolam a jeste zkousim jezirko ale je to pekelna kosa tak moc dlouho neplavcim. Zase se vracime pres hommer tunnel a za nim poskakuje dalsi symbol NZ - papousek Kea, tak mu davam nejakou susenko aby prisel trosku bliz ale jeho velky zobak se me moc nelibi tak uz ho bliz nelakam abych neskoncil jak v africe pokousanej damanem :-). Vecer jeste vyrazime pesky z lodge na zapadovku na milford ale uz to neni takovy jak rano, svetla tu takhle navecer moc neni. Tesne pred spanim si jeste rozpomenu ze po ceste byla odbocka k nejakym svetelkujicim cervum v lese, tak tam jeste s celovkou sam letim a fakt pekne svitej. Udojmovany jdeme spat a fakt muzu jen rici ze kvuli tomuhle jedinymu dnu stalo na NZ zaletet.