Den 20, Lijiang - Elephant hill (2 702m)

Ráno nás znovu vítá krásné počasí, tak snad vydrží i na zítra, kdy máme v plánu konečně pořádnou túrku. Ptáme se našeho hoteliéra na autobusy do Qiao Tou, které leží u jednoho z největších přírodních divů Číny, u soutěsky Tygřího skoku, jedné z několika prý nejhlubších soutěsek na světě. No ptáme, to je asi dost silný slovo. Opsal jsem znak jednak pro autobus a i pro Qiao Tou a teď je před ním kombinuji. To je totiž jediná metoda jak se s Číňany na něčem domluvit. Ve sbírce máme už i znak pro hotel, abychom se už nemuseli motat jako předevčírem. Prý tam
busy nejezdi, jen ty dodavky, které nás včera vezli do hor. Sice se nám to moc nezdá, ale i tak se tam jdeme podívat. Je tu i náš oblíbený chlapík ze včera, který během chvíle slevuje z 250Y (615Kč) na 150Y (369Kč), což se nám zdá i tak moc. Necháváme to tedy prozatím koňovi a jdeme se podívat k poslední atrakci tady, k Black Dragon Pondu. Vstup je 80Y (197kč), takže jdeme vyzkoušet návod z netu jak se tam dostat zadáčo. Jak říká kamarád cestovatel Dušan, použijeme takzvaný Eastern Europe Style :-). Jinač Dušan
vyjel sice už v listopadu po zemi směr Nepál a teď dorazil do Laosu, kde jsme byli před pár dny, tak doufám, že to vyjde a potkáme se ve Vietnamu.
Podle návodu se u jižní brány máme vydat cestičkami do kopce. Jsou tu křoviny, nějaký boudy a celkově to tu působí nějak zanedbaně. Nějací lidi tu klátí dřevo a docela nevěřícně na nás koukají, co tu pohledáváme. Není zas tak úplně jasný kudy jít, ale pak narážíme na avizovaný plot a podél něho scházíme do údolíčka rozdělující kopce. Tady se dostáváme k chodníčku vedoucímu do Black Dragon Pondu z druhé strany. Že by konečně začaly korále ze včerejšího
Money Buddha templu účinkovat? :-). My si však chceme nejdřív udělat výšlap na nejvyšší vyhlídku nad městem, na Sloní kopec. Je to docela dlouhý výstup po schodech, které unavují, jen se z nás lije. Máme první pěkné výhledy na areál Black Dragon Pondu pod námi. Už si myslíme, že jsme na vrcholu, ale to je teprve nižší kopec s vysílačem. Nejdřív ještě musíme klesnout do sedla, kde se napojuje nejen další chodník, ale i docela velké davy místních poutníků. Poslední výstup k altánku a už jsme na úžasném výhledu na naší oblíbenou horu. Celý Lijiang leží pod námi
v údolí podoby bumerangu, ze všech stran vrouben horami, moc pěkný pohled. Na periférii města je další pěkné jezero, ale to by bylo spíš na kolo než tam jít pěšky. Když o tom tak přemýšlím, tak i včera jsme k té lanovce mohli možná dojet na kole. Ze sedla klesáme tím druhým chodníkem a docela se modlíme, aby opravdu vedl do parku. Jít zpět nahoru se nám fakt nechce. Lidí s časem ještě víc přibývá, je to asi oblíbená štreka na neděli. Každopádně i tak to byla moc pěkná vycházka.