V národním parku jsou další tři krásné vodopády relativně lehce dostupné z hlavní cesty: Mae Ya - se svými 280 metry nejvyšší vodopád Thajska, Mae Klang a Siriphum, tak se ptám Bruce Leeho, který z nich ještě navštívíme, ale prý je málo času, takže už žádný. Což mě tedy docela štve, zvlášť když další zastávkou je zase Karenská vesnice. Jak jsme si včera dělali srandu z exkurze do vesnice, tak teď zjišťujeme, že to byla vlastně docela zajímavá a fajn vesnice oproti téhle, kde se vysloveně zabíjí čas u jednoho krámku. K vidění je tu jen snad stromek s velkými zvonkovitými květy a terasovité políčko, takže slabotka.
Říkáme si, že návštěvy horských kmenů s cestovkami rozhodně vyhledávat nebudeme, snad jen ty dlouhý krky bychom rádi viděli.
Před obědem se zastavujeme na velkém parkingu, nečekaně plném cestovek u docela pestrobarevného „local marketu“, kde se prodávají hromady dýní a sušených plodů. Něco málo ochutnávám, ale nekupuji. Dalším pozitivním bodem programu je obědová hostina a zase skvělá. Polévka z kokosového mléka a jako druhý chod sladkokyselý mix, se kterým se to, co u nás prodávají Číňané, nedá vůbec srovnat.
neděle 10. února 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat