Den 22, Sumtseling gompa

Naším cílem je největší z buddhistických klášterů v teto provincii – Sumtseling gompa ve které žije asi 600 mnichů. Sice leží pár km severně od centra, ale jezdí tam linka číslo tři, tak se návštěva nezvrhává v turistiku. Jdeme znovu na náměstí s koníkem. Trojka tu jezdí co pár minut, tak stačí mávnout a jede se. Cena je lidová, jen 1Y (2,5Kč). Škoda, že to tak nefunguje i v Praze. Že bych si mávnul třeba na tramvaj :-).
Blížíme se konečné zastávce za městem a najednou na nás vykoukne honosný, obrovský klášter se zlatými střechami, tyčící se na
vyvýšenině nad jezírkem. Tak velké tedy v Ladakhu nebyly. Už stačí projet jen přilehlou vesničku a jsme tu. Z blízka je poznat, že se tu prakticky vše buduje od znova a ještě není hotovo. Strýček Mao a jeho hordy to tu v rámci kulturní revoluce lehce obrátili v trosky.
Okolí klášteru je takové pusté, jen lehce zasněžené nevýrazné kopce se sporou vegetací. Od jezírka s podivnou stavbičkou na ostrůvku míříme do klášterního areálu. Vstupné 30Y
(74Kč) platíme kupodivu jen my. Tak to je lehká diskriminace od kluků šikmookých. Pozitivní ale je, že se malinko trhá obloha a občas i sluníčko zasvítí. Hned je to pak víc optimistický. U zdi potkáváme zaparkovaného Yaka, tak se Naďa hned těší, jak ho na zpáteční cestě osedlá. Prohlížíme si pěkné náboženské malby na stěnách prvních svatyň. Styl je naprosto stejný jako v severní Indii. Před dlouhým schodištěm na hlavní plac si přivydělává děvče v místním kroji focením s turisty, tak ji taky nechám trošku vydělat. Na hlavním klášterním plácku se motá spousta mnichů, ale i pár Evropsky vyhlížejících turistů, kterých jsme na našich toulkách Čínou zatím moc nepotkali. Co mě ale překvapuje jsou mniši, kteří i uvnitř chrámu chodí v botách. To by bylo v Ladakhu nemyslitelné. Nebo, že by platily pro zimu výjimky? Bůh, či spíše Buddha suď. Celkově z nich mám takový civilnější pocit, asi se tu na tom podepsala ta předlouhá komunistická přítomnost. Takže asi opravdu platí, že Ladakh je tibetčtější než Tibet. V hlavním chrámu je velký zlatý Buddha a v patře rozsáhlá mlýnková místnost, tak to dá docela zabrat je všechny pěkně roztočit. Ze střechy jsou pěkné pohledy
na pozlacené střechy jednotlivých budov, které jsou v dost velkém kontrastu s nuzným „podzámčím“. V Shangri la má být největší modlitební kolo na světě, tak ho zde hledáme, ale kupodivu bez úspěchu. Jediné, co tu nacházíme je spousta pobíhajících černých prasat. Asi mají mniši rádi pořádnou pečínku. Na okolním kopci je obrovský nápis jak ve znacích, tak v tibetském písmu, které jsme si všimli už ve městě, takže nejen my jsme asi občas ztraceni ve znacích :-). Původně jsem tu zamýšlel udělat menší procházku a vylézt na nějaký přilehlý kopec
s ptačí vyhlídkou na klášter, ale bohužel na túru po okolí to rozhodně není, což potvrzuje začínající sněžení. Kolem gigantického chortenu se tedy vracíme zpět. Před branou klášteru Naďa osedlává toho vytouženého yaka, který stojí jako trouba a ani se nehýbne, natož že by ji chtěl třeba setřást ze sedla, takže jsou fotky lehce statický :-). Sice akorát odjíždí autobus, ale chceme si pěšky dojít na tu pěknou výhlídku, tak ho necháváme odjet, však pojede další. Udělali jsme opravdu dobře. Klášter odtud, přes to jezírko, vypadá opravdu nejlíp. Za krásného počasí to tu musí být docela idylka. Po téměř hodině a půl prohlídky máváme na busík a opouštíme tenhle
zajímavý areál, který mě dost zjitřil vzpomínky na Ladakh.