Den 7, Fang

Před jeskyní nás odchytává stánkař, který nás za nadsazenou cenu odveze zpět na autobusák. Hergot s těmi krosnami na zádech se moc smlouvat nedá :-(. Jen co nás vysadí z vozu tak akorát přijíždí bus do Fangu, kam máme namířeno. Teď se nás nějak drží štěstí na spoje, tak doufejme, že to ještě alespoň chvilku vydrží. Poslední pohled na krásnou horu Doi Chiang Dao a můžeme razit dále na sever. Kopec zůstává holt v dluzích na třeba někdy příště. Dá se říci, že teprve od Chiang Dao začíná zajímavá krajina okolo silnice. Hory na všechny strany, pak vápencové homole. Stále je na co koukat.
Vyjíždíme hrozně dlouho do průsmyku, autobus vůbec netáhne a naprosto všechno nás předjíždí. Poté jedeme zase po rovině, ale po levici máme mohutný horský hřeben. Za ním je už Barma. Je fakt coby kamenem dohodil. Přijíždíme do provinčního města Fang. Jen co vystoupíme z busu hned nás odchytávají chlapíci na motorkách, že nás odvezou za 20B (11Kč) do hotelu. Soukáme se s krosnami na fichtly a frčíme do docela pohodového hotýlku za 110B (58Kč) na osobu. Hoteliér nás varuje, že zde panují „very cold nights these days“ takže doufáme, že třicet stupňů na cimře nebude. Po chvilce odpočinku vyrážíme na jídlo do města. Vítězí ulice bufáčů. Jeden náhodně vybíráme a chilli zase tvrdí muziku. Při procházce jsme svědky i thajského aerobiku, jak jinak než pod gigantickým obrazem krále Ušáka I. Náhodně nalézáme i web, tak tam na chvíli zalézáme. Spisovat se moc nedá, protože je tu neskutečný bordel, snad 20 Thajců tu síťuje na kompech pařby za notného rámusu.
Sice nám týpek z recepce vykládal bajky o studených nocích, ale myslím, že těch 27 stupňů co teď panuje na cimře zrovna sibiřské teploty nejsou. Zjišťujeme, že i povlečení je docela tejflí, tak poprvé vytahuji spacák. Spaní není vůbec OK.