Den 9, Cesta do Mae Sai

Ráno mě opravdu přivítá pěkná kosa. Teploměr totiž ukazuje „pouze“ 20 stupňů. Skoro začínám přemýšlet, že jako aklimatizovaný Thajec vytáhnu flísku. Pán hoteliér mě zase nalívá čajík, tak si říkám, že je škoda odtud už odjíždět.
Kolem půl deváté dorážíme na shromaždiště dodávek a s námi tu čeká jen ta osamocená cestovatelka, kterou jsme na našem velkolepém silničním treku viděli kolem nás na bikeovi prosvištět. Čekáme asi 15 minut a nikdo další nepřichází, tak nám řidič už klasicky navrhuje, že můžeme jet rovnou, ale místo 60B (32Kč) to bude za 100B (53Kč), nebo že budeme čekat na další. Moc dlouho se nerozmýšlíme a vyrážíme.
Po ďábelský panelce, která mě zahání ze žebříčku na zádi dovnitř, sjíždíme do vesničky pod městem, kde nabíráme další duši. Chodí tu spousta ženských s velkými stříbrnými kuličkami pověšenými na šátku na hlavě. To by měly být členky nejchudšího horského kmene v Thajsku, Akha. Tak to vypadá, že přijet do Mae Salongu se vyplatí zvlášť těm, kteří chtějí studovat život místních kmenů relativně neovlivněnými cestovkami.
Po patnácti minutách jsme zpátky na náměstí a konečně vyrážíme na cestu. Lezu si zase na bidýlko a tak trochu doufám, že se silniční povrch zase nezmění na nějaké odbočce v panely. Kochám se krásnou krajinou kolem sebe. Je tu spousta čajových plantáží na svazích kopců. Jejich podrobnější prohlídku si však necháváme až dolů na Malajsii. Je to tu úplně stvořený pro motorkáře: dobrý asfalt, samá zatáčka a pořád z kopce do kopce. Tady by to stálo za to strávit celý den a pojezdit.
Za chvíli na druhou stranu vylízá i ta osamocená cestovatelka. Je z Ruska od Černého moře. Má docela zmasakrovanou ruku, tak se ji ptám, co dělala. Prý se na té své včerejší krasojízdě vysekala a je ráda, že to odnesla jen odřeninami. Bavíme se o cestování a po chvíli z ní vypadne, že nejdelší trip co dělala v kuse trval dva roky a dva měsíce, což je tedy dost brutal.
Po projetí hřebenovek klesáme do nížiny, kde je to minimálně o řád míň zajímavý. Songthaew nás vysazuje na křižovatce s hlavní silnicí. Ukazuje se že cestování jako všechno ostatní je dost relativní a subjektivní. Pro mě to byl super zážitek sjíždět tuto horskou silnici, pro Naďu humáč, protože se ji udělalo dost špatně a myslím že její příjmení Zelená v tuto chvíli dost sedí :-). Spíš než zatáčkám to připisuji přemíře včerejší vodkové desinfekce.
Po chvíli přijíždí busík, kde už je zase lidové jízdné 20B (11Kč). Jedeme stále severním směrem po nekonečný pláni. Jen po pravici z dnešního děsnýho oparu vystupují hory. Míjíme i odbočku na pěknou horu Doi Tung (1 800m), kam sem původně chtěl též zajet. má to být krásná výhledová hora s královskou vilou a zahradami na vrcholu. Vynecháváme ji, protože je jednak hnusná viditelnost, Naďa na další klikatici už dnes nemá náladu a bylo by to časově asi i dost náročný. Ruch se na silnici postupně stupňuje a po chvíli nás bus vyhazuje na terminálu v Mae Sai, nejsevernějšího města celého Thajska.