Den 24, Podvečerní Kunming

V centru navštěvujeme mekáče, takže jeho přítomnost potvrzuje, že svět je opravdu kompletně globalizovaný. Nevím jak by se tohle líbilo Maovi, že si mladí komunisté pochutnávají na amerických hamburgerech místo na brambůrkách s chilli. Cheesburger je za 6Y (15Kč). Na poslední pěší štaci v Číně si vybíráme obrovské jezero Dian Chi, na kraji města, které je se svými 300km2 ještě větší než jezero Erhai u Dali. Bohužel se vydáváme úplně jinou ulicí a místo k jezeru jdeme k právě demolované čtvrti
už nevyhovujících 3-5 patrových baráků. Místo nich se tu už začínají pomalu k nebi drát 20 patrové kolosy. Ani zde pokrok nezastavíš. Teprve až na ulici Shulin zjišťujeme, že jsme se úplně neztratili, za což jsme opravdu rádi, protože čas odjezdu se neúprosně blíží. Po 18 hodině má většina lidí padla a do ulic vyráží neskutečné množství kol ve vyhrazených pruzích. Každá zelená odstartuje celý peloton cyklistů. Úžasný a typický obrázek, který jsem měl o Číně vštípený.
Pohybují se tu však i hodně agresivní malí
žebráci, kteří útočí zvlášť na 15leté kluky. Věší se jim na nohy a dokud nedostanou peníze nechtějí se pustit. Jeden se dokonce jednomu nebožákovi zakousl do ruky – masakr největší. Takhle drzý a nepříjemný žebráky jsem ještě neviděl. Daleko lepší jsou sice silně ušmudlaní, ale výborní malí artisti. Ty si nějaký ten měďák zaslouží. Všudypřítomným stánkům s pochutinami nemůžeme odolat, tak pořád něco mlsáme. Jednou ty brambory, pak zase ananas, nebo třeba meloun. Atmosféru tu dotvářejí ohýnky na ulicích, u kterých se místní ohřívají. Prostě mrakodrap a vedle něj fojr. Vyzvedáváme krosny a pak bez větších problémů nacházíme náš bus, který je ale nějaký pofiderní. I lidi co s námi pojedou jsou od pohledu divný, navíc extrémně čumí. Že by touhle pohraniční linkou jezdili nějaké šméčkařské existence? Zavazadla jdou poprvé někam dozadu k motoru. Netušíme proč. Kunming nás nijak moc neuchvátil, ale na den, dva se tu přežít nechá.