Den 17, Večer v Dali

Večer znovu vyrážíme do města. Naďa z dálky fotí pana Beránka se svým zvířecím nohsledem. Pán je ale děsný ostříž, všímá si toho, a plavným skokem se vrhá před beránka, aby ho schoval, ale i tak je pomalejší než foťák :-). Na véču zkoušíme jinou restyku. Je o fous lepší, než obídek, ale stále žádná sláva. Oproti Thajsku zatím kvalitativní sešup. Pak se nám daří najít kancelář, která prodává lístky do Lijiangu, kam chceme zítra večer odfrčet. Je to děsná anabáze to domluvit, ale nakonec máme lístky přeci jen v ruce. Následuje hledání netu, se kterým doteď nebyl problém, ale v Číně je to zatím dost marný. Na
hotelu sice máme jakože „free“, ale je prozatím nefunkční. Ptám se Anglicky postaršího páru turistů jestli neví o netu a paní nás docela dostává hláškou: „Pepčo řekni jim to Anglicky“ :-). Nečekáme jestli Pepča něco Anglicky sesmolí a zeptáme se znovu Česky. Nakonec se stejně bavíme jen s paní, protože je Pepča dost nerudný. Taky hledají a taky nenacházejí. Tak to po chvíli vzdáváme. Kupuji na pokoj 4 Dali pivka a zalézám pod peřinu, protože na pokoji panujících jen 13,5 stupňů, což není zrovna sauna. Takže dnes už jen takový mírný alkoholický relax.