Den 15, Jinghong (580m)

Vystupujeme na velikým busáku a kolem jsou jen tabule s rozsápaným čajem, jak se trefně říkám čínským znakům. Chodíme tu jak bludné ovce, ale není tu nic, čeho by se člověk tady mohl chytit. Prodejci nám nabízejí mapy, ale pouze na jedné je něco v latince, tak ji beru i když je na ní bohužel zobrazena jen tato prefektura. Naďa objevuje hotel přímo nad busákem, tak se tam jdeme ubytovat, ať se zbavíme alespoň krosen. Uvádějí tu i cenu hodinovou :-), nás však spíš zajímá kolik to tady stojí až do rána. Na ceduli tu mají za pokoj 80Y, ale hned slevují na 60Y (148 Kč), což je pohoda. V recepci vypomáhá chlapík, který umí Anglický. První :-). Bohužel za půl hodinu odjíždí pryč :-(. Ptáme se ho, jak se dostat do Dali, ale nic přímého nejede. Doporučuje jet přes Kunming. Toho však bohdá nebude, abychom to vzdali. Koukáme na mapu a zkusíme jet zítra do Simaa, hlavního města vedlejší prefektury, která už sousedí s Dali. Dle mé teorie by odtamtud už něco jet mělo. Počítám totiž, že přímé dálkové linky jezdí z hlavních měst prefektur do hlavního města provincie a spojují i hlavní města vedlejších prefektur. Snad to tak bude :-).
Pán Englishman nám doporučuje jakéhosi tajemného Mr. Gonga, který by nás tu zítra celý den povozil taxíkem a ukázal zajímavosti v bližším okolí, ale to se nám moc nechce. Přeci jen chceme víc času věnovat severnějším částem Yunnanu. Vyrážíme na průzkum prvního čínského města. Lidi na nás dost čumí. Taky jsme tu jediný turisti. Jinghong není to rozhodně top destinace z Lonelyho. Jinač je to takové relativně pohodové městečko se spoustou palem. Ve stáncích je spousta trik se slony a nápisem Thailand. Přesně stejnými, které prodávali v Chiang Mai, akorát, že tady stojí polovic. Takže odtud je vozí. Prostě autentický thajský suvenýry :-). Hledáme nějaký podnik, kde bychom utišili hlad. Jako optimální se jeví pajzl, kde jsou jídla vyfocený na obrazcích. Dostávám kotel nudlí, které jak buran jím speciál nepraktickou čínskou lžící na polívku. Hůlky mě zatím k srdci nepřirostly. Jídlo bylo docela fajn, ale ostřejší příchuť je potřeba něčím spláchnout, takže chladící box s lahváči je tu jak na zavolanou. Cena je zatím v Asii nejlevnější – 3Y (7,4Kč). Hned ho načínám a sosám za chůze, jsem asi docela za zewlíře, protože lidi čumí ještě víc. Nějaká omladina div netleská, když mě vidi. Snad to tu není zakázaný. Poslední zastávkou je návštěva supermarketu. Sice je to poslední místo, kam bych v Čechách dobrovolně šel, ale tady mě to docela zajímá. Jsou tu obrovské hromady bonbónů a lízátek. Platí se za kilo. Nejzajímavější částí je oddělení masa. V akváriích jsou želvičky a velké ropuchy. Ne nejsme ve zverimexu, tohle půjde na pánev :-). Škoda, že už se stmívá, podle mapky jsou tu parky s jezírky, které by asi stály za návštěvu. Konečně mám čas trošku prostudovat mapu Xishuangbanny. Určitě by to tu stálo za podrobnější prohlídku, než jen na pouhý tranzit, na který máme čas my. Je tu pěkná krajina s tropickými pralesy a národnostními menšinami. Taky je zde údolí divokých slonů, kde jich dodnes volně žije na 300. A navíc to vypadá, že oproti Thajsku a Laosu tu nejsou prakticky žádní turisté. Docela mě překvapuje, že je tu vyznačen i pozemní přechod do Burmy, kousek na západ od Jinghongu i když se tam prý dá, podle všech informací, dostat jen letecky. Večer se náš hodinový hotel nezdá už tak optimální. Z ulice se line neskutečný ruch. Naďa mě naštěstí dává špunty do učí, tak pak konečně usínám. Sice jsme dnešek převážně strávili v autobusu ale i tak byl na zážitky opravdu plný a zase se výprava dostala do obrátek. Drsná Čína nás zatím vzala na milost a nechala lehce rozdýchat.