Den 23, Ráno v Kunmingu (1 893m)

Nakonec přeci jen usínám a budím se až v potemnělých ulicích Kunmingu. Zastavujeme na terminálu, ale téměř nikdo se nezvedá z postele, tak jsme trochu nejistý, zda jsme už na konečný. Ukazuji mapu města jedné taxikářce venku postávající a ta nás po dlouhé době lokalizuje na Xiylan Passenger Transport Station na západní straně města. My však máme v plánu se ubytovat na jihovýchodě, poblíž vlakového nádraží. Do Vietnamu chceme totiž jet nočním vlakem, jak doporučuje průvodce. Chceme to mít pro sichr v docházkový vzdálenosti.
Zjišťuji, že mě děsně smrdí spodek spacáku i bunda co mě spadla k nohám. Zdroj smradu je vyřešen. Nebyly to Naděnky fusekle, ale předchozí cestující se asi lehce vyzvracel do mého lóže a zatím to rozhodně nevyčpělo. To mám nejspíš za to, že jsme měli ze blitníků takovou švandu. Oblíkám bundu a táhne ze mě, jak z nějakého santusáka :-). Ještě asi půlka autobusu dospává, když si bereme bágly a vyrážíme sehnat taxík.
Před autobusákem nacházíme privátní auto, které nás tam zaveze za 20Y (49Kč). Ilegální taxikář za chvíli otevírá okénko. Asi mu taky moc pod nos moje bunda nejede. Je to fakt humus čmuch. Přes tohle více jak tří milionové město jedeme asi půl hodiny. Je to tu děsný panelákov až mrakodrapov. Mrtě vozidel, cyklistů, obyvatel všude. Co mě štve je to, že celou cestu sem byla krásná čistá obloha a tady je zataženo. Sice se Kunming chlubí přívlastkem město věčného jara, mě však připadá jak město věčného listopadu, alespoň tak dnes vypadá.
Přijíždíme k vlakáči, kde jsou mohutné davy, skoro jako v Delhi. Tak tady se moc s krosnou prodírat nechci. Chtělo by se to rychle ubytovat. Naštěstí nás tu hned odchytává babka a táhne do vedlejších uliček do vysoké novostavby, která je šitá horkou čínskou jehlou. Půlka baráku se už obývá, druhá ještě není dodělaná. Za pokoj platíme 80Y (197Kč), což je na Kunming docela budget ubytování. Sídlíme až v 7. patře v nové, ale upocené a vlhké cimře. Kdoví kdy odtud odešel poslední stavební dělník. Na pokoji je 14 stupňů, tak jsme si trochu oproti Tibetu pomohli, ale zas ne o moc. Rozhodně to tu není na tričko. Každopádně jsme rádi, že jsem to zařídili tak, že v Kunmingu jsme jen jednou a ne zbytečně dvakrát. Po pár dnech se konečně odhodlávám do sprchy a pak se na chvíli zachumlávám do peřin. Vůbec se nám nechce nic dělat, vypadá to na takový krizový den.