Den 7, Chiang Dao nature trail

Vracíme se stejnou cestou k mnichovi, bereme bágly a vydáváme se po silničce směr jeskyně. Po chvíli vidíme nápis „Chiang Dao nature trail“, která podle náčrtku vede skrz džungli zkratkou až k jeskyni. Tomu nemůžu odolat i když se Nadě do „nebezpečného“ forestu moc nechce. Za chvíli nás pohlcuje džungle a cesta vede do ostrého krpálu, což s plnou polní a v tomhle vedru není zas až tak příjemný. Všude kolem visí liány, jen se zhoupnout. Občas musíme přelézat spadané klády či se krosnami zachytáváme o větve, tak je to fakt makačka. Cestička je naštěstí docela dobře zřetelná, ale nikde ani noha, tak má člověk takový divný pocit ztracenosti. Tak trochu doufám, že nedorazíme na nějaké rozcestí, kde by to byla taková loterie, kudy dál. Po víc jak hodině stoupání se konečně dostáváme do menšího sedla, kde roste obrovská spousta obrovských bambusů, kteří strašně skřípají, když trošku zafouká vítr. Vlastně pořád se ozývají nějaké zvuky odevšad. Takový horror lesík. Jít tu večer tak by to bylo na bobříka odvahy. V sedle chvíli odpočíváme a říkáme si, že jsme docela odvážný jen tak, skoro na blind, vlézt do džungle a
doufat, že sní ještě někde a někdy vylezeme. Na druhou stranu máme občas takové potvrzení, že jdeme stále dobře, napůl ztrouchnivělé naučné cedule psané thajským písmem, které je opravdu hodně vzdálené naší latince. No nepočetli jsme si. Ze sedla trošku klesáme a pak cesta vede traversem hory a okolí už tak džunglózní není. Občas jsou průhledy do nížiny pod námi. Konečně po dvou hodinách vidíme nějaké stavbičky pod námi, což nás dost těší – neztratili jsme se na naší dobrodružné výpravě, na které jsme nepotkali ani jednoho živáčka.