Den 2, Ayutthaya

Volvomen nás vysazuje na rozpálený ulici. My nic moc dlouho neřešíme a jdeme se ubytovat do prvního guest house i když bude na místní poměry patřit nejspíš k dražším, protože je na pokoji i klimatizace. Cena je na osobu 128 Kč, což není tragické. Teploměr ukazuje 34 stupínků, takže tu máme asi o fous tepleji, než v únorových Čechách. Ještě dnes chceme projít celý historický areál. Má to tu být docela roztahaný, tak to většina baťůžkářů řeší půjčením kola, ale pěšky to snad bude taky pohoda. Kráčíme po rušné ulici a zatím se jen tak rozkoukáváme, respektive se snažíme, aby nás něco nepřejelo. Jako první
narážíme na modernější buddhistické chrámy (waty) s krásnými střechami a pozlacené sochy Buddhů přijímající jakékoliv obětiny. Mezi novými stavbami jsou i malé historické prangy z doby největší slávy města. A už je před námi první z významných chrámů – Wat Ratburana z 15.tého století. Je to vysoký prang obklopený několika stupami. Kdyby to nebylo postavený z cihel, tak by si člověk myslel, že to klidně mohli postavit mimozemšťané. Kdysi měli být stupy celé pozlacené, to musela být krása. Platíme za vstup 30B (17Kč), ale vstupenky nějak nedostáváme. Procházíme téměř osamoceni tyto pěkné ruiny. Hned vedle přes ulici je další chrám – Wat Mahathat, ve kterém byly údajně uloženy nějaké Buddhovi zbytky a kdysi tu byl ze všech největší. Teď je z něj docela solidní ruina. Vstup je do něj též 30B a vstupenka vypadá úplně stejně jakou jsme předtím nedostali, tak si Naďa myslí, že je jedna vstupenka na všechno a nechce se jí to platit znova a bojkotuje vstup. Já tam tedy vyrážím sám, protože je tam velkou atrakcí Buddhova hlava zarostlá ve stromu. Hlavu není problém
najít, protože je kolem ní shluk Japončíků. Strom to je opravdu pěkný, takový shluk větví či kořenů jsem ještě neviděl. Centrem chrámu je obrovská pyramida, která je mohutná i bez věže, která se kdysi zřítila. Mimo jednoho šťastlivce tu mají všichni Buddhové uražený hlavy. Dál pokračujeme podél jezírek plných leknínů, což je příjemná změna od rušných ulic sousedících hned vedle památek, narušujících, spolu s vysokými stožáry mobilních operátorů, silně atmosféru tohoto místa. Cestu nám křižuje víc jak metr velký varan. Míjíme menší chrám s prangem –
Wat Ram a prohlídku zakončujeme, už za západu slunce, v Wat Sanphet, což je vlastně soustava špičatých stúp. Platí se tu též, takže se vyvrátila teorie, že je na všechno jedna vstupenka. Vracíme se stejnou cestou zpět a hned přes ulici u Watu Ratburana zalézáme do restaurace, která se ukazuje, že je asi dost luxusní. Jsou tu totiž Japončíci, hraje živá hudba a je výhled na chrám. Dáváme si tři výborný chody a pak frčíme ještě na net za příjemných 15Kč/h. Než tam vlezeme, tak si musíme zout boty, ach ty Budhisti. Ztemnělou uličkou plnou volně pobíhajících psů se vracíme zpět na hotel vyspat dvě předchozí marné noci. Jsme rádi, že jsou psi ve stavu neútočícím.