Den 13, Cesta do Luang Namhty - Díl první

Na nábřeží znovu sedáme do naši oblíbené restyky a poslední večeři tady zapíjíme ještě oblíbenějším Lao Bierem. Lehce, ve skrytu duše, doufám, že mě pivečko nebude moc tlačit na předlouhé cestě na laoský sever. Vybírám si k jídlu zase nějakou pochoutku na kokosovém mlíku. Shodujeme se, že Luang Prabang je fakt parádní místo na zevling. Docela by nás i lákalo tu ještě pobyt a trochu se flinkat po okolí. Minimálně na jeden den by tu program ještě byl: koupání se slony, navštívení chrám na druhé straně Mekongu a prochodit venkovské oblasti, které jsme viděli z kopce Phusi. Dnešek každopádně bereme zatím jako nejlepší den strávený v Laosu.
Jdu se podívat do naší cestovky a tam už na nás šíleně kvaltují, že prý bus pojede dřív a čeká se jen na nás. Tak to jsem snad ještě nezažil, aby něco jelo dřív než má, zvlášť zde. Nestíhám se ani převléct z trenkoplavek, tak jen přes ně převlíkám tepláky. To bude zase pohodlné pyžamo na noc v autobuse. Lao se samozřejmě přihlásil o slovo, tak se ptám na záchod. Posílají mě někam do zadu, tak procházím celý rodinný dům a zdravím všechny jeho početné obyvatele. Nekoukají se však nijak udiveně, takže nejsem asi první návštěva tohoto druhu.
Tuk tuk nás odváží asi 6km za město. V Asii jsou fakt úchylný s těmi terminály naprosto z ruky. Přijíždíme na autobusák a zde kupodivu panuje naprostý klídek, žádný chvat se nekoná. Podle tabule stojí lístek do Namthy 70 000 Kipů (135 Kč). My platili v cestovce 100 000 Kipů (193 Kč), ale byl v tom i ten tuk tuk a hlavně by se nám to asi nevyplatilo sem na blind jezdit a zjišťovat jízdní řády. Nakonec vyjíždíme o pul hodinu později než se mělo, takže chvat byl naprosto zbytečný :-). Nejede moc lidí, tak si každý hovíme na vlastní dvoj sedačce, což je docela fajn.
Průvodčí rozdává blicí pytlíky a místní se jich docela křečovitě drží zuby nehty. Vypadá to, že dnes bude veselo. Za chvíli se stmívá, tak se pokouším zabrat, ale díry o velikosti menšího vodního buvola mě tento přepych spánku neumožňuji.
Stavíme v každý samotě a bus se čím dál víc zaplňuje. Začínají se rozdávat štokrlata do uličky a je jasny ze dvojsedadlák neudržím. Přemýšlím, že tradiční přirovnání Laos zem milionu slonů by se mělo změnit na Laos zem milionu štokrlat. I když on to je ve finále docela dobrý nápad. Lepší sedět na štokrleti, než stát v uličce.
Řítí se ke mě nějaký hubeňour, tak mě těší, že se alespoň mačkat nebudeme. Bohužel je to hrozný neposeda. Pořád se hýbe vyskakuje, řve na kámoše vzadu. Nemá prostě chvíli stání. Přezdívám mu pán Blecha. Za chvíli se zamnou ozvou zvuky nevěstící nic dobrého a kamarád pana Blechy plní pytlík. Bohužel musím konstatovat, že ze vším se do pytlíčku nestrefil. Bude to asi hodně dlouhá a smradlavá noc....