Den 18, Dali - 3pagody a Chongsheng temple

Napojujeme se na silnici vedoucí přímo k třem pagodám a navazujícímu chrámu Chongsheng, který mě láká svou obrovskou rozlohou. Je to moc pěkná scenérie, v dálce chrám a za ním gigantický horský val Cangshanu. Včera jsem si ho prohlížel z ptačí perspektivy z kopců a dost mě zaujal, tak se těším jak bude vypadat zblízka. Docela spařený přijíždíme k hlavní bráně do areálu. Je to tady na čínský poměry přepečlivě upravený. Zamykáme kola ke sloupům a jdeme nahlídnout dovnitř. Vstupné je dost pálkoidní – 121Y (298Kč) na osobu. Ušetřili jsme dnes za loď,
tak to dáváme i když se nám to zdá dost hodně. Zázemí u pokladen je moderní a ve velkým stylu i s free netem. Přes pěkné zahrady se dostáváme k pagodám z 9.století. Nejvyšší má 73 metrů a šestnáct stupňů. Je docela zázrak, že zde stále ještě stojí, protože prý přežily už 30 zemětřesení. Vlézt se do nich bohužel nedá, tak se u nich moc dlouho nezdržujeme. Chrámový komplex nad nimi je ale naprosto úžasný. Jednak svou krásnou architekturou a i položením ve svahu hory. Navíc tu téměř není, mimo pár čínských turistů. I mimo sezóna má své výhody. Jdeme stále nahoru a
míjíme chrám za chrámem. V každém z nich jsou obrovské zlaté sochy. Zdá se to tady téměř nekonečný. Jedno božstvo střídá druhé. Bohužel mám asi lehčí úpal. Paří mě pěkně hlava. Možná to bude i tím, že jsem se jednak nenamazal opalovákem, ale hlavně si nevzal klóbrc. Sice od doby co jsme v Číně si stále stěžujeme na zimu, ale ta je dnes jen ve stínu, kam se občas uchyluji. Slunce jinak paří ďábelsky a je na něm přes 30. Funguje tu téměř ladáckhý efekt, kdy půlka těla ve stínu mrzne a druhá se na slunci spaluje. už docela chápu místní turisty proč chodí s
paraplíčky. Myslíme si, že hlavním chrámem je ten s obrovskou sochou bohyně Moudrosti. Ten se už snad nedá ani překonat! Ale teprve za ním zjišťujeme, že jsme se mýlili. V dalším je totiž 15 gigantických soch. Fakt mazec. Něco podobného jsem nikde jinde neviděl. Chrámy, které z venku vyzařují harmonii a symetrii jsou vevnitř naprosto megalomansky zařízený. Za ním je už jen jeden poslední malý chrám a krásná dračí kašna s malým Buddhou. Úplně nakonec je vyhlídková budova na celý komplex, jezero a hory. Na zpáteční cestě blbneme u obrovských
modlitebních kol, takže taková tichá vzpomínka na loňský Ladakh. Poslední kochací zastávka je u odrazu tří pagod v krásném jezírku. Celkem jsme tu pobyli asi dvě hodiny a docela se uondali. Stálo to však zato. Určitě jedna z nejzajímavějších staveb, co jsem zatím viděl. Jen kvuli ní se vyplatí v Dali zastavit. Info z netu, že se vyplatí ušetřit za vstup a koukat přes plot vůbec neberu, bez těch interiérů by to byl zážitek míň jak poloviční.