Den 17, Chrám Zhonghe

Jak masňáci sedáme do sedačkové lanovky a vyrážíme vstříc Cangshanu. Tohle pohoří se táhne od severu k jihu 50 km. Má 19 vrcholů a 18 říček mezi nimi na kterých jsou pěkné vodopády a jezírka. Lanovka se táhne jako šnek, ale nám to vůbec nevadí. Je to pohodička, koukáme po kraji. Pod námi je borový les pokrývající tohle pohoří asi do 3 tisíc. Město se nám pozvolna vzdaluje, okolo něj jsou žluté řepkové pole a v dáli obrovské jezero Erhai vyplňující nejnižší část této podlouhlé kotliny. Pod lanovkou vede cesta, ale byl by to asi dost velký opruz, těch cca 600 výškových metrů dávat lesíkem. Poblíž konečné stanice je chrám
Zhonghe, tak se tam jdeme mrknout. Na vstupní bráně nás vítá prsatý Buddha a pak už jsme v samotným malým chrámě. Místní mnich či co nám dává vonné tyčinky. Zapalujeme je, stavíme k oltáři a pak si máme něco přát. On bouchá do zvonu a tím se nejspíš naše přání posílájí někam nahoru. Pak musíme zaplatit donation pro chrám, jak se však dalo očekávat. Z ničeho nic se nahrnou ženy národa Bai v krojích a zuřivě se modlí. Opravdu vypadají jinak než normoš Číňanky. Mníšek se mezitím vrátil ke svým soukmenovcům a pokračují v partičce karet. Jak ženský rychle přiběhly, tak stejně rychle mizí pryč, že jim stačím vycvaknout akorát záda.