Centrum se mezitím brutálně nabušilo lidmi, ale z kola se nám sesedat nechce, tak je to docela adrenalinový slalom. Baví mě tenhle nový sport, kličkování v čínských davech. Nějakou dobu hledáme chlapíka kolaře, protože si nejsme jistý jakou ulicí jsme to vlastně šli. Sice se holedbám, že mám dobrý orientační smysl, ale s těmi davy to tu vypadá dost jinak, než ráno. Naštěstí se nakonec daří a nám tím pádem nepropadá depozit. Kousek nad kolařem chlapík opéká brambory. Jů vůně domova. Hned jedny kupuji a on je zasypává horou chilli, takže oheň v puse nás rozhodně nemine.
Hned na to jdeme na véču a už musíme konečně začít řešit naše obvyklé naprosté ztracení v jídelním lístku. Menu je totiž mimořádně i v Angličtině, tak si opisujeme znaky pro nudle a pro rýži. Navrch dávám Dali bier, abych měl v zásobě tekutiny na noční přesun.
I přesto, že to bylo první opravdu dobré jídlo v Číně, se stihneme na véče ještě úspěšně pohádat. Jdu se tedy do odjezdu busu uklidnit do hotelu na net. Týpek, co tu zevluje, je děsný fanda do fotbalu, tak je úplně nadšený, když zjistí, že jsem z Čech. Prý nám fandí a pak pokřikuje Nedvěd, Baroš, Poborský. Dlouho sedí nad mapou Evropy a studuje fotbalové státy, které mě pak ukazuje. Evropu má v malíku. Pak mě píše znaky do deníku děkuji, ahoj a tak podobně. Je to sice ostuda, ale za náš čínský pobyt jsem se naučil jen to ahoj, takže Nihao Čajnýs :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat