Den 8, Thaton

Vyrážíme na nečekaně ďábelskou jízdu na mašinách. Před námi je těch 40km, tak doufám, že mě krosna vlající na zádech nezmrzačí. Týpek vysloveně mašinu trápí a na pár úsecích atakujeme hranici 85Km/h. Radši sundávám klobouk, aby mě neodletěl na věčné časy směr rýžová políčka. Po cestě potkáváme naši známou skvadru policistů, jak akorát vychytávají na silnici, asi tu běží místní Kryštof. Všichni nám mávají jak o život, fakt tu panuje přátelská a dobrá nálada. Cesta se nám zdá nekonečná a nemůžeme se dočkat až budeme na vlastních
nohách v Thatonu. Motorky jsou funny, ale tak do 5km. Jezdit na nich dlouhý štreky s báglem na zádech je docela opruz. Ošlehaný od větru, spálený od slunce a celkově seschlý z termálu slízáme v Thatonu z našich ořů. Ani se nám nechce věřit, že jsme jeli jen nějakých 45minut. Tohle relativně malebné město leží na řece Mae Kok a jeho největší atrakcí je skoro dvoudenní plavba do Chiang Rai. My jsme se však rozhodli pokračovat ještě dnes odpoledne trochu jinam, do vesnice Mae Salong, kde má žít enkláva Číňanů, kteří utíkali před Mao Ce Tungem a nejspíš jim
ujely lodě na Thaiwan. Centrem města je velký betonový most. Poblíž je hotelová ratejna a docela malé lodičky na tu vyhlášenou výletní plavbu. Ostatní baráčky jsou roztroušeny ve svazích nad řekou. Usedáváme do restaurace na zasloužený oběd. Říkáme si, že si v Thatonu dáme takovou pohodičku a projdeme to tady v naprostým klídku. Obsluhuje nás taková mladší kopie Elton Johna. Dáváme se sním do řeči a je to kupodivu Němec, který zde žije už asi 5let. Oznamuje nám nemilou novinu, že nám poslední dodávka do Mae Salongu jede už za hodinu, takže místo procházky nás čeká hodinový kalup po okolí. Chceme se tu
totiž podívat na modlitební stezku mezi pagodami a sochami, kterým vévodí velký bílý Buddha. Stezka vede samozřejmě do brutus kopce a k tomu je jako bonus akorát pravé poledne. Už zespoda to vypadá na klasický thajský chrámový cirkus. Nesourodá skupinka budov tak trochu pouťového charakteru. Od řeky stoupáme podél různých zákoutí se sochami. Jedno s malým Buddhou je fakt pěkný. Z vyhlídky je pěkný výhled na meandrující říčku přitékající z Barmy. To už je několikátý den po sobě, kdy ji máme fakt na dosah. V tomhle případě by stačilo asi jen pár temp :-). A už jsme tu u Bílého Buddhy. Je to fakt
obřík, dobrých deset metrů do výšky. Atmosféru tu dokresluje mladý mnich, který se i v takovýmhle vedru přišel pomodlit. Po silnici dále stoupáme, samozřejmě jako jediný pěšáci, k zlaté soše jakési bohyně obklopené hady nágy. Jsou odtud pěkné pohledy do širokého údolí řeky Kok, která si prorazila cestu v horami a v nížině už jen tak lenivě teče. Ještě chvíli jdeme dál, ale už nestíháme dojít k pagodě, která je ještě víš. Otáčíme to a totálně vyřízený se vracíme zpět. Od Bílého Buddhy jdeme trochu jinudy a míjíme další kýčovité postavičky Buddhů a nějakého opičáka ve zlatým fráčku. Stavujeme se u Eltona pro krosny a šviháme na autobusák. Před 13 hodinou sem přicházíme, ale na jízdním řádu, který tu kupodivu visí, je napsáno, že poslední dodávka jela už ve 12. To nás tedy Elton se svými cenými informacemi pěkně vypekl! Přemýšlíme jak to tedy dnes vykoumáme. Spát se nám tu nechce, když je zatím tak brzo i když ta stezka by byla na západ slunce úplně super. Na druhou stranu by se nám tam asi po druhý stejně drápat nechtělo. Vypadá to, že jiná možnost než zaplatit si dodávku jen pro sebe není, tak
sondujeme situaci. Řidič, co akorát dorazil z Mae Salongu, po nás chce 600B (318Kč), což je na místní poměry za 50km docela dost. Komentuje to jednoduše, buďto pojedeme zítra v 8:30 za 120B, nebo hned teď za těch 600B, jemu to je prý jedno. Nakonec bereme navíc pár vesničanů, co pojedou za hubičku, a my zaplatíme jen 500B (265Kč). Naděnka sice brblá, ale mě nepřijde ta stovka a něco na osobu tak moc, abychom tu kvůli tomu tvrdli až do zítra.