Den 19, Lijiang

Ještě než jdeme do hotýlku, skáčeme o kus dál na večeři. Jídlo je super, zatím čínský top, ale dost drahý 30Y (74 Kč), což se však k dnešnímu dni hodí. Kupujeme pivka Tsingtao na večer, na bolest :-). Důvod se vždy najde. Na hotelu se sám lehce operuji – stříhám nůžkami přebytečnou kůži, co už jen bezvládně visí :-). Snad po 15 letech používám desinfekci. Nerad bych si cestu kolem světa nějak zkomplikoval. Pak mě naštěstí moje zdravotnice opečovává. Vyrážíme do starého města, které je opravdu nádherné a obrovské. Lijiang je 600 let staré městečko s malebnými uličkami s atmosférou středověké
Číny. Žije zde národnostní menšina Naxi. Přijde nám, že historické centrum Dali je proti Lijiangu hadr. Jsou tu pěkné patrové domečky kombinující dřevo a kámen. Každý má velkou terasu či balkon. Všude visí spousta červených lampiónů, tak se už těšíme až padne tma a bude to tady všechno pěkně svítit. Všechny domky mají stejné stříšky z šedivých tašek. Řeka je městem rozvedena spoustou korýtek, tak je tu i dost lávek a mostů. Chceme se ještě dostat na nějakou vyhlídku na staré město, tak stoupáme
uličkami do kopce. Tady nás zláká šipka zvoucí do chrámu Wenchang, který právě úžasnou vyhlídku avizuje. Vcházíme na plácek očividně bez výhledu a před námi je jen takový nevýrazný chrám. Tak tu chvíli nerozhodně postáváme a chystáme se to otočit, protože se nám už žádný další vstupný platit dnes nechce. Všímá si nás bohužel chlapík a pořvává na nás nooo ticket, tak my tedy jdeme dál a náš osud je tímto zpečetěn. Ujímá se nás týpek v hábitu a představuje se jako správce tohoto templu. Je to vlastně úplně první Číňan, který umí lépe Anglicky. V postraních stavbách
nám ukazuje různé bohy a vypráví k čemu jsou dobří. Nejdelší proslov je u malého Buddhy, k němuž je dobré se klanět, protože prý přináší peníze. Teprve později mě dochází, že je mu tenhle templ nejspíš zasvěcen i když se na oko jmenuje určitě jinak. Všichni se mu tady určitě klaní ostošest. Posléze na obrovským plátně musíme točit rohem, což nám určuje nejvhodnější partnery. Na to se očekává příspěvek 10Y (25 Kč) na templ do truhly. Ale to ještě není konec.
Místní převor nás odvádí do svatyně, kde nám začíná předpovídat z ruky, hlavy, čísel narození. Všechno docela dlouhé procedury. Výsledná předpověď pro mě je, že rok 2008 bude pro mě very very good, čímž mě vlastně ani nepřekvapuje, když se mě podařila uspořádat tahle cesta :-). Navíc i dalších 20 let bude very good, tomu se též nebráním :-). Dožiji se prý 88 let, tak doufám, že až mě bude 87 si na tohle nevzpomenu :-). Naďa se samozřejmě, jako každá ženská, ptá na velmi podstatné věci, kdy se vdá a kolik bude mít dětí, takže ji moc nepotěší, když ji
typos předpoví, že se s prvním manželem rozvede. Tomu se ani nedivím, s ní by vydržel snad jen svatý. Bručí, když tohle podotýkám :-). Ale jinak to taky nemá špatný, 15 let very good. Dostáváme korále pro štěstí na ruku, které musíme obřadně políbit. Chlapík zvoní zvoncem, aby naše přání správně trefily do nebes. Dále razítkuje pergameny se jmény našich blízkých, kterým to pomůže se zdravím, když ho budou mít nadosah. A jdeme do finále! Mělo by se přispět něco na templ. S tím samozřejmě počítáme, ani štěstí není zadarmo. Převor nám však vyráží dech, když otvírá velikou knihu dárců
s darovanými částkami a národnostmi dárců. Sumy zde uvedené jsou tak trochu nad náš rozpočet, většinou kolem 500Y (1 230Kč), ale třeba i 1000Y (2 459Kč). Je to opravdu dost silný psychický nátlak i když se to teď nezdá, je opravdu těžký dát chlapíkovi nějakou nízkou částku. Naďa dává téměř se slzou v oku 50Y (123Kč). Já chlapíkovi dávám 20Y (49Kč), přesně tolik, kolik jsem mu za ten cirkus hodlal obětovat už na začátku a sleduji jak se na to zatváří. Typos tuhne jako stěna, ale zachovává dekorům a
provádí ještě dva obřady pro štěstí. Počítáme, že po našem odchodu přidá do účetnictví k naším částkám alespoň jednu 0, abychom mu to tam moc nekazili :-). To byl tedy zase zážitek. Při odchodu potkáváme u brány nějaký turistický pár, který přemýšlí zda vstoupit. Tak jim to trošku škodolibě doporučuji, že je to velmi zajímavý a hlavně no ticket :-). Naděnka mě upozorňuje, že určitě dostanu na zadek, jestli ty lidi ještě někde potkáme :-). Jdeme se konečně uklidnit na ty slibované výhledy. Kam až oko
dohlédne je vidět moře střech starého města. To je tedy pěkně rozsáhlá městská rezervace. Posléze lesíkem stoupáme až na vrchol Lvího kopce, který má asi (2 510m). Na vrcholu je stará pětipatrová vyhlídková věž Wangu i když místní romantici to s jejím stářím trošku v názvu přehnali. Deset tisíc let tu nejspíš nestojí, ale i tak je pěkná. Vstupka 15Y (37Kč). V patrech jsou obchůdky se suvenýry, ale my je prozatím bojkotujeme a pádíme až úplně nahoru. Výhledy na všechny strany stojí za to, ale ten na Nefritového Draka je samozřejmě nejlepší. Lijiang prakticky do posledního vyplňuje obrovskou kotlinu obklopenou ze všech stran horami. Z foto hlediska by tu bylo ale lepší být na východ slunce, kdy je Drak nasvícený. Už za soumraku klesáme zpět do starého města, kde není po turistech ani vidu ani slechu. Jako památka po nich jsou tu desítky opuštěných drahých restaurací. Je to docela fajn tu být mimo sezonu. Nacházíme net, kde bohužel zase skoro nic nefunguje. Tma ovládá svět, ale město se nevzdává a je celé nasvícené decentně do oranžova. Působí to naprosto kouzelně a Lijiang se zapisuje mezi nejkrásnější města, která jsem kdy viděl. Sem bych se určitě ještě někdy chtěl vrátit. Dnešek byl opravdu super, škoda jen že jsem se tak zrychtoval. Večer se léčím pivečkem. Naděnka mezitím sčítá náklady za dnešek a částečně z nich padá do mdlob :-)