Putování Yunnanem na mě opravdu silně zapůsobilo a v mých očích rozhodně překonalo předcházející Thajsko s Laosem. Sice jsme tu nenavštívili nějakou další provincii, ale i tak věřím tomu, že platí, že je to z přírodního hlediska nejrozmanitější část Číny. Putovali jsme od zelených kopečků s typickými horskými kmeny až po téměř 7tisícové hory na hranici s Tibetem. Krásné přírodní scenérie zasněžených vrcholků hor, hlubokých údolí a mohutných řek jsou střídány historickými městečky, vesničkami s terasovitými políčky a kouzelnými chrámy.
Nejvíc se nám líbilo v Lijiangu a jeho hornatém okolí. Kdyby však víc přálo počasí v soutěsce Tygřího Skoku, tak by rozhodování bylo ještě o hodně těžší. Zajímavá byla též tibetská kultura v Shangri la. Krása okolní krajina a autentičnost, této části náhorní plošiny, u mě však prohrála s indickým Ladakhem. V Kunmingu jsme zase zažili, jak to vypadá v čínském velkoměstu plném výškových budov a davů lidí. Z cestovatelského hlediska to byl opravdu oříšek. Nemožnost si prakticky nic přečíst či se s někým pobavit. Oproti předchozím zemím bylo o dost složitější cestování, ale jen díky těžkopádné komunikaci. Krása a pohoda toho, že jsme si cestovali prakticky bez jiných turistů, byla vykoupena, zvlášť na severu, docela silnou kosou, na kterou jsme neměli vybavení. Zdálo se nám, že tu i v sezóně nebudou takové davy jako v zemích jižnějších, už jen z toho důvodu, jak nás všichni důkladně očumovali. Například v Simau jsme si skoro připadali jak nějaké slavné filmové hvězdy. Překvapila mě neuvěřitelná penetrace mobilů, jež si téměř nezadá s Evropou. Na druhou stranu mě zarazilo, jak je tu marný internet. Snažil jsem se sledovat jestli zaregistruji nějaké projevy komunistické diktatury, ale mimo té správně totalitní kontroly tiskovin na hranicích, mě to tu přišlo jak v každé jiné kapitalistické zemi. Mezi zápory této země patří neuvěřitelný binec všude. Ekologie v Číně vysloveně úpí. Jakákoliv drobná poživatina se ve stáncích balí do igeliťáčků, které o pár sekund zákonitě končí na zemi. Člověk též většinou nemá úplný pocit bezpečí při přejezdech, protože místní řidiči jsou podle mě nejhorší na světě. Každopádně bych se sem ještě někdy chtěl vrátit a prozkoumat další části této obrovské země. Čína za to rozhodně stojí.
pátek 29. února 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat