Den 11, Plavba po Mekongu a Pakbeng

Ráno nevypadá moc slavně. Už třetí den v kuse je zataženo. Můžeme se utěšit alespoň tím, že neprší. Na poslední chvíli vyrážíme ještě koupit nějakou obživu do města. Dle průvodce na lodích nic k dostání není. Nahlížím do hotelového chlaďáku, který ještě včera přetékal Lao Bierem a dnes jsou zde jen prázdné a vysloveně smutné police. Nebojte se holky však se dočkáte, pán hoteliér určitě během dne doplní. Kalí se tu každopádně opravdu slušně. K naší spokojenosti zjišťujeme, že zde přeci jen Frantíci zanechali nějaký odkaz – všude jsou k dostání plněné
bagetky. Najednou si uvědomujeme, jak nám vlastně chybí čerstvé pečivo. V Thajsku po něm nebylo ani stopy. Objednávám si tři tuňákové bagetky po 8000K (15,5Kč) a sleduji jak je slečny obratně vytvářejí. V devět hodin už přešlapujeme před hotelem a čekáme na slibovaný tuk tuk, který nás má odvézt zhruba kilometr na sever, kde je lodní přístav. Nakonec odjíždíme jen o fous dál, než kam jsme včera došli. Nějaký velvyslanec našeho hotelu nám vyřizuje kartičku, že jsme zaplatili přístavní poplatky. Pak už můžeme jít
okouknout prosté lavice naší bárky. Odměřuji GPS vodní hladinu a ta má 343 metrů nad mořem. Jsem zvědavý o kolik klesneme na těch 300 km. Už se těšíme, že brzo vyplujeme, když nás zpraží tím, že odjezd bude až v půl 11. Postupně začínáme na lodi vymrzat. Sice je 20 stupňů, což vypadá dost pohodově, ale když se člověk nehýbe a profukuje, tak to není zas až tak OK, zvlášť když krosna skončila v podpalubí i s posledními zbytky našich svršků. Nějak jsme tu výbavu na loď podcenili. Kdoví jaká bude kosa na
hranicích Tibetu, kam až se chceme na této výpravě dostat. Asi si tam budu muset koupit na tržišti nějakou originální North Face flísku :-). Loď se postupně naplňuje k téměř 80 turistům, což začíná zavánět opravdu masovou akcí. Stále se čeká a nikdo neví proč. Nějak nám z toho začnou tvrdnout thajské úsměvy na tváři. Jediným zpestřením čekání je pád kojence z lodi do Mekongu a naštěstí i jeho záchrana. Sice to byl nejspíš malý Buddhista, ale i tak dostal křest :-). Po hodině se dělá jasno – ne, mraky se
neroztrhaly, ale přijela ještě jedna cestovka s neuvěřitelnými 50 lidmi! Jsme tu už jak sardinky a obratný kapitán vytahuje hromadu rozkládacích štokrlat do uličky. V půl 12 se konečně odrážíme od břehu. Samozřejmě v 11:31 dobíhá nějaká babka, ale už se pro ní nevracíme, přiváží ji kánoe. To byl teda pořádný laoský porod. Pohledy z lodi jsou super. Z hladiny kouká spousta černých skalisek. Okolo nás jsou zelené kopce pokryté džunglí. Když je však někde ve svahu chýše, tak je kolem ní vymýceno lesa
minimálně na fotbalový stadion. Jsou to dost smutné obrázky. Příroda asi dost úpí. U břehu jsou krásné písečné pláže, kde jsou jedinými rekreanty válející se pohodářští černí vodní buvolové a okolo postávající hnědé kravky. Nemají se tu vůbec špatně. Podle ohlazených skalisek to vypadá, že tu bývá i o několik metrů více vody, když je deštivé období. Vesničky jsou tak po půlhodině plavby. V některých se zastavuje pro místní. Jsme takové vodní taxi. Hromady pytlů z tovarem, vyskládaným na břehu, naznačují, že do nějakých míst je opravdu
přístup jen po vodě. Dětičky se čachtají ve vodě, rybáři křižují řeku na kánoích. Mají to tady docela obšancovaný. V útesech je spousta sítí a bambusových prutů. Občas manévrujeme skrz menší peřeje, kdy se loď rozjede jak na skluzavce. Pořád je na co koukat, ale zima nás dost ubíjí. Banda německých staříků se zahřívá pálenkou a po pár hodinách tu máme náznaky zpěvu. Živit by se tím však nemohli. Většina lidí chlastá Lao biery ve velkým, ale v té kose na ně nemám vůbec chuť. S počtem vypitých piv se přímo
úměrně prodlužuje fronta na jediný záchod na lodi. Takže se čekačka protahuje na víc jak dvacet minut. Zvlášť lidi co vyrazili na záchod až na poslední chvíli se tváří dost nešťastně a jejich nervosní podupávání není způsobeno pouze zimou. Je tu možné koupit i jídlo, takže info z LP se tu moc nechytá. Asi se to tu za pár let neuvěřitelně změnilo a zkomercializovalo. Během dne se lehce vyčasuje, ale to nic nemění na věci, že jsme zmrzlí jak mamutí kosti na Sibiři. Poslední hodinu už docela vyhlížíme přístav, tak nám neuniká nová silnička vražená v kopcích
želvácích. Po 6,5 hodinách připlouváme do Pakbengu a myslím, že jsme všichni rádi, že to máme za sebou a že jsme na lodi nezmrzli. Dlouze parkujeme na poslední místo v přístavu a pak po úzkých prknech přelézáme na docela prudký břeh. Trošku se obávám, abychom měli místo v hotelu, když je tu tolik turistů, tak nechávám Naďu hlídat bágly a já vyrážím něco sehnat. Nerad bych tu spal někde na mezi. Hned mě odchytává nějaký nadháněč a táhne k sobě do hotelu. Ten je docela daleko v kopci, ale pohyb mě teď rozhodně nevadí, alespoň se trošku zahřeji.
Vypadá to že je to takový univerzální obchodník. Po cestě mě nabízí hulení. Má prý všechno, opium a jiné dobroty. Je to taková veselá kopa. Za ubytko chce 10USD (174Kč) nebo 300B (159Kč), tak platíme v thajských, jsme spořínci. Pokoj vypadá OK, tak se vracím do přístavu pro Naďu. Sice v průvodci píšou, že Pakbeng se svými polorozpadlými staveními může způsobit turistovi šok. Výstavní nové stavby mě opravdu šok způsobují, ale tak trochu jiný, než se kterým průvodce počítal. Mezi tím padá tma a v lodi není vidět na krok. Naďa je trochu nervozní, protože v
těch hromadách nikde nenachází naše batohy. Nakonec je objevuji na zádech malých kluků, kteří si chtějí nosičstvím trošku přividělat. Po ubytování skákáme ještě do hotelové restaurace zapít, že nás Mekong pustil živý ze svých spárů. Pikolík u nás dlouho zevluje a pořád otravuje s tím hulením. Navíc se nám stále snaží prodat předražené bagety jednak na snídani a i na sváču na loď. Celkově je to tu zatím všechno dražší než v Thajsku, což nás dost překvapuje. Dnešek byl takový nejednoznačný. Sice jsme pluli krásnou,
exotickou krajinou, sledovali strašně zajímavý život místních, ale chyběla tomu ta atmosféra, kterou jsem očekával. Stala se z tohohle hrozně masová akce bez náznaku dobrodružství a romantiky. Dost se na tom i podepslao počasí, nepřálo nám moc. Tímhle stylem bych to znovu už asi nejel. Chtělo by to nějakou menší loďku a spát v nějaké menší vesnici po cestě, nebo ještě lépe nechat se vysadit v nějakém zapadákově, pobýt tam nějaký čas a jinou lodí pokračovat