Den 12, Plavba po Mekongu 2

Dnes se má prý odplouvat už v devět, tak jsme opravdu zvědavý, jestli nebudeme mrznout na člunu dvě hodiny jako včera, než se pán kapitán rozhodne odrazit. Nakonec si přeci jen jednu bagetu v hotelu dáváme, ale je dvakrát tak dražší než na trhu, tak zůstáváme u jedné i když pikolík stále opruzuje, že budeme mít na lodi moc velký hlad. Nakupujeme tedy až ve stánku, kde se potvrzuje, že se sýr v místním pojetí = tavená veselá kráva, což je jediná značka, co tu vidíme. Snad jedinou výhodou přeturistikovaného Pakbengu, mimo bagetek a pivka, je krásná vyhlídka na řeku. Za pěkného počáska by to bylo žůžo. V přístavu se dozvídáme dobrou novinu. Dnes se pojede ve dvou menších lodí, tak to bude snad snesitelnější. Jsem tentokrát nabalený ve všem co mám, tzn. 3trika, lehká mikina a goráčovka. V sandálech mám, jak francouzský elegán, ponožky. Po hodině plavby konečně vylézá sluníčko! Dnešní plavba se nám zpočátku už tak zajímavá nezdá, přeci jen je krajina dosti podobná jako včera. Ale i tak vidíme pár zajímavých scének ze života. Jedno děvče má super zavazadla – speciální proutěný přepravky se silně skomprimovaným
ptactvem. Ať žije ptačí chřipka. V jednom přístavišti pracovní sloni tahají klády a velkou nákladní loď, tak je vidíme konečně i jinak než jako „vozítka“ pro turisty. Sice krátký, ale možná nejsilnější zážitek z celé plavby. Buvolové se samozřejmě zase rekreují, jsou to fakt děsní zavlíři. Zatřepou ušima, pak ocasem a takhle pořád dokola v pravidelných intervalech. Občas vidíme na pláži políčko s pilným zemědělcem. Jak se mu podařilo zasadit zelený na písku je pro mě tak trochu záhadou. Asi se musí pěkně ohánět, protože podle rysky na šutrech, to tu musí být dost často pod vodou. Omladina, co to trošku
včera víc přehnala s Lao bierem, úspěšně pospává, takže je dnes na lodi i o něco větší klídek. I němečtí superstárové jsou dnes potichu, asi jim za včerejších árií vyschlo v krku. Relativně rovinatý úsek, kde je řeka do šíře rozlitá, střídá zajímavější, docela soutěskózní část. Míjíme vesničany, co se z břehu snaží prodat nějaké šátky, ale loď nezastavuje, tak netuším jaké můžou mít kšefty. Sluníčko konečně zase svítí osto šest, už jsme si mysleli že je Laos zemí pana šediváka. Po asi 7hodinach připlouváme k
zajímavým vápencových homolím. Je to s přehledem nejhezčí část dnešní plavby. V jedné z nich, o kterou se Mekong lomí z východního směru na jižní, je i slavná buddhistická jeskyně Pak Ou. Náš kapitán zde nestaví, tak se sem znovu plavit nebudeme i když jsme návštěvu této svatyně měli původně v planu. Po změně směru opouštíme kaňon a koryto se rozšiřuje. V pul 6 přirážíme do přístavu v Luang Prabangu. Vítá nás pěkný lesík palem lemující nábřeží. Dlouhých 300 km Mekongu je za námi. Sjezd tohoto veletoku je opravdu krásný zážitek. Můžeme jen litovat, že
nám, hlavně včera, nepřálo víc počasí a byli jsme na lodi namačkaný jak kuřata v drůbežárně. Poslední pohled na řeku, přes řadu loděk, ve svitu nízkého sluníčka a rychle hledat hotýlek.