Den 25, Lao Cai (97m)

Na vietnamské straně hranice je to trochu na déle. Staví si nás bezdůvodně vedle a docela dlouho čekáme na vstupní razítko. Nedali jsme totiž jako ostatní úplatek dvou Yuanů, do pasu. Hned v celnici je směnárna, kde měním veškerý čínský peníze, až na jednoho zachovalého Mao Ce Tunga, kterého si nechám na památku. Lao Cai mě překvapuje svoji výškou. GPS ukazuje jen 97 metrů nad mořem, čemuž se skoro nechce uvěřit. Vedro je tu konečně slušný, tak nízká nadmořská výška a přeci jen jižnější poloha dělá svoje. Hned před celnicí se na nás slítávají jak vosy nahaněči na dopravu do Sapy. Docela dlouho smlouváme až na 40 000 Dongů (44Kč) na osobu, což se jeví jako dost dobra cena. Tady budeme muset počítat téměř cokoliv v desetitisících. Chlapíci hned zkouší šméčko, když několikrát, což je fakt už trapný, špatně vrací na velkou bankovku, ale my se nedáme. Sice jsme v mikrobusu samy dva, ale i tak vyjíždíme na cestu, což nás docela překvapuje, ale zároveň těší. Kousek od celnice přejíždíme přes velký most Rudou řeku do centra města. Ta řeka na hranicích byl jen nějaký její bezvýznamný přítok. Na autobusáku naše krasojízda končí a my bohužel čekáme na další duše, které chtějí taky do hor. Po snad 45 minutách otravného čekání, kdy postupně přibývá dalších pět lidi, konečně vyjíždíme. Naše naděje, že už konečně definitivně zvedneme kotvy, se rozplývají hned za několik set metrů, kdy zase zastavujeme a náš řidič, nejspíš jménem Krkovička, a jeho pohůnek pobíhají okolo a chtějí dovnitř nacpat další a další pocestné. Po deseti minutách Krkovička s hlasitým troubením objíždí náměstíčko a zastavuje na stejným místě. Po dalších deseti minutách dělá naprosto stejný manévr a to už Naďa nevydrží, vypění. Zařve na Krkovičku a zároveň mu dá pořádnou herdu do zad. Chlapec je z toho trošku paf, ale startuje a konečně vyjíždíme :-). Není občas špatný mít sebou holku od rány :-). Každopádně nás zatím moc příjemně Vietnamci nepřivítali.