Den 18, Dali - Jezero Erhai (1 960m) a okolí

Ráno na hotelu funguje poprvé net. Chci domů poslat první čínskou zprávu, ale na blogger se nedá připojit, tak si myslím, že je nejspíš censored a plodím jen skoupého mejlíka. Počasí je krásné, určitě nejlepší za posledních několik dnů. Akorát je docela kosa, jen 8,5 stupně. Vlastně už od Laosu bylo většinu času marně, tak si doufáme dnes zlepšíme náladu. Je to dnes úplně zralé na výletík, který naštěstí máme v plánu. Vyrážím koupit vody do šopíku a při tom se mě podaří vytratit nějaký děngy. Sice to tam jdu za chvíli okouknout, ale samozřejmě se už po nich slehla zem. Tak sem alespoň někomu udělal nechtěně radost. Platíme vstupku na hradby kolem starého
města. Jsou odtud pěkné výhledy jednak na město, tak i na Cangshan, který je obligátně v mracích, i když je jinak moc krásně. Bohužel je to slepá cesta, tak se musíme proklatě dlouho vracet. Tak trošku zewlounsky se procházíme po městě a testujeme placky od babek. Docela zajímavé jsou místní restaurace. Inkredience do jídel mají vystavený v lavorech před podnikem. Takže čerstvost surovin lze velmi jednoduše zkontrolovat a přípádně si rovnou ukázat z čeho všeho by se mělo vytoužené jídlo zkládat. Převažuje zelenina a spousta neznámých druhů hub. Prvním vrcholem dne je však návštěva veřejných záchodů, opět nezklamaly :-). Máme v
plánu dojít až k jezeru, i když se z Cangshanu jevilo docela daleko, tak zvolna klesáme východním směrem. Štěstěna má naštěstí nad námi dozor, tak míjíme „rent a bike“, kde si půjčujeme herky za 10Y (25Kč) na den. Hned se nám frčí o něco rychleji. Bohužel hned za hradbami starého města, píchám duši. To se mě už několik let nepoštěstilo. Prostě sem si nechal cyklo defekt až na Čínu. Krutě to po ráfku řežu zpět k chlapíkovi, který mě naštěstí obratem dává jiný model. Jen co vyjedeme z města nás
čeká průjezd zemědělskou krajinou, na kterou jsme včera koukali z hor. Všechno tu dělají převážně ručně, dokonce i orbu, což je docela mazec. Sem, zdá se, vývoj ještě nedospěl. Převažují tu lány chemicky žluté řepky olejky. Takhle se to u nás bude žlutit až za pěknou řádku měsíců. Nakonec jsme fakt rádi za ty kola, je to opravdu dálka a bez nich by to byl těžký opruz. Konečně přijíždíme k jezeru Erhai, které patří svými 250km2 mezi jedno ze sedmi největších sladkovodních v Číně. Jsme trošku nevrlý,
protože se ani na molo nemůžeme jít podívat bez lístku na člun. Za tříhodinovou plavbu, se zastávkou na Zlatém ostrůvku, chtějí 150Y (369 Kč), což se nám zda tedy dost, zvlášť když to je skoro stejně, co nás stála dvou denní plavba po Mekongu. Tak na to pečeme. Projíždíme přilehlou vesnicí a hledáme přístup k vodě, abychom se na jezero alespoň podívali, když už jsme se sem plahočili. Daří se. Voda nám nepřipadá nijak zvlášť čistá, ale nějaká paní kousek od nás v ní pere prádlo, tak možná právě proto :-). Daleko od břehu vyrůstá z vody několik osamocených
stromků, což vypadá docela zajímavě. Kousek dál nás odchytává babka, která nám ukazuje fotku nějaký holky, jak sedí na člunu a na bambusový tyči, kterou třímá, sedí místní vzrostlé kačeny. Vypadá to sice jak číslo z cirkusu, ale docela rádi bychom se přeci jen po jezeře za rozumnou cenu projeli, tak se necháváme od ní ukecat. Necháváme kola u ní na dvorku a pak za ní jdeme dálku do přístaviště člunů na takovým malým krcálku sousedícím s jezerem. Nekoukáme vůbec nadšeně na to plivátko, co je před námi. Babka nám sice nadšeně přivádí svého kámoše rybáře,
který nás tu prý za 100Y (246Kč) povozí i s těmi kachnami na tyči, ale to fakt ne. Babka už trochu nervózněji slevuje na 80Y (197Kč), ale abych za to jel 20 metrů po rybníčku s kachnou na bambusový tyči, to bych musel být opravdu blázen. Takže se otáčíme a vracíme zpět ke kolům. Babka je z toho hodně nerudná a docela nahlas hartusí. Na dvorku pak požaduje 10Y (25Kč) za „úschovu kol“. Nedáváme ji samozřejmě nic. Nadává a staví se nám do cesty, ale i tak se nám podaří z dvorku odjet. Docela nepříjemná situace.
Frčíme vedlejší cestou skrz pole zpět a na
pěkném místě s výhledem na zemědělce děláme piknik. Klid netrvá dlouho. Přichází starý děd, který si chce moc povídat. Tak si tedy dlouho povídáme. On mele Čínsky a já na oplátku Česky :-). Po chvíli mu přijde divný, že mu nerozumím a on nejspíš mě, tak to koumácky řeší po Čínsky. Píše mě to znaky na papír, tak mu odpovídám zase našimi znaky. Je to dost fajn rozhovor, opravdu podnětný :-). Mezitím nás obklopí hlouček lidí, jsme tu za docela velkou atrakci. Je to fakt dost úsměvná situace. Takový psychický odpočinek po předchozím konfliktu s podnikavou babkou.