Den 15, Blicí silnice do Jinghongu

Do Jinghongu pojedeme mikrobusem pro 16 lidí, což se zdá jako standard na krátké trasy = do 4hodin :-). První věc, která mě překvapí je obrovský svazek bílých blicích pytlíků, co visí u stropu. Že by se i zde opakovalo laoské divadlo?
Jen co opustíme město vjíždíme do jungle a stoupáme do pěkného krpálu. Jsme v přírodní rezervaci, což potvrzují pěkné značky zakazující používání flint a seker :-). Cesta se silně kroutí, což není vůbec dobré pro žaludek Asiatů. Jako první hází kašičku slečna před námi. Spouští tím řetězovou reakci. Během chvíle se k ní přidává dalších pět spolucestujících. Jeden to řeší stylově z okýnka. Tlusťoch, co se před odjezdem notně cpal, dokonce dvakrát :-). Je to zase pěkný mazec. Trošku provokativně začínám baštit banánový kontraband z Laosu. Všímáme si, že co 20 metrů je u silnice vyhozený pytlík s částečně natráveným obsahem. Podle barvy se nejspíš nechá identifikovat autobusová společnost. Vedou oranžoví, takže asi bus místních socanů :-). Aby estetice bylo učiněno zadost sedí vedle nás, přes uličku, babka co každých pět minut hází pěkně zelené chrchláky do pytlíku. Nejspíš je přiveze někomu jako dárek :-). Naši dědci ze čtvrté cenové na ni rozhodně nemají.
Vedle naší stařešiny vede zase nová silnice, takže utrpení místních možná koncem roku i zde skončí. Krajina v okolí je pořád hodně pěkná, jungloidní, ale vesnice jsou už jiný. Z vrcholu kopce se otevře krásný, široký pohled do kraje. Škoda, že se tu nestaví. Průsmyk má mít kolem 1 200 metrům a nejvyšší hory tady lehce přes 2 tisíce. Dlouhým sjezdem přijíždíme do údolí. Dole očekáváme už Jinghong, ale kdepak, je kdoví kde.
Přijíždíme do města Menglun, kde se staví na občerstvení na busáku. Všichni poblitci se zase cpou, jak je tu zvykem. Slupky a veškerý odpad se hází bez výčitek na zem. Jak bylo zatím všude docela čisto, tak tady je opravdu neskutečný svinčík. Vedle našeho busu na zemi akorát probíhá zabíjačka pašíka :-). Další z divadel na naší cestě. Masíčko asi rovnou poputuje do přilehlého bufáče.
Další cestu poznamenává masakr, do cesty nám vbíhá hejno malých kačenek. Neviděl jsem dozadu, ale asi to nebylo moc pěkný pokoukání. Míjíme spoustu řek různých barev, tak si říkám, zda třeba sitě žlutá je přírodní odstín, nebo jestli spíš někdo nečistil zkumavky v chemičce.
Nakonec přijíždíme do údolí našeho starého známeho – Mekongu. 30 km jedeme dost podobnou krajinou, na kterou jsme koukali z lodě v Laosu. Najednou se hory rozestoupí a před námi se objeví město veliké. Konečně jsme tady. Nečekali jsme, že to sem bude taková štreka. 163 km z Mengly jsme frčeli 4hodiny.
Ještě taková menší vsuvka k čínským řidičům. Jsou to všichni magoři. Předjíždí v nepřehledným horizontu, do prudký zatáčky. Za prvních 50 minut jízdy jsme viděli 2 nehody a za celý den tři a osm rozsekaných aut. Tady je třeba se před každou cestou řádně pomodlit.