Den 10, Ban Houayxai aneb první kroky v Laosu

Odrážíme se od thajských břehů a po nahnědlých vodách Mekongu svištíme na druhy břeh. Tak trochu jsme napjatý, co nás v této mýty opředené, stále oficiálně komunistické, zemi bude čekat. Po chviličce už poprvé šlapeme po laoské půdě. Očekáváme nějaké typose v mundůrech, kteří nás budou odchytávat, ale do celnice si pro lejstra k vízu a k návštěvní kartě musí dojit člověk sám. Zdá se, že zde žádné hlídáni hranice nepraktikují, takže kdyby se člověk neodhlásil v Thajsku, může si sem udělat krátký výlet, bez toho aby řešil vízum tady i tam. Vyplňujeme formuláře, odevzdáváme fotku a jen par minut čekáme na výsledek. Pak ještě navrch 30 dolcků za vízum, hafo razítek do pasu a jsme tu oficiálně. Po schodišti vystoupáme na rušnou hlavní silnicoulici. Zjišťujeme, že lodě na plavbu po Mekongu vyplouvají jen ráno, tak zde musíme přespat. Vyrážíme tedy hledat nějaký guest house. Je jich tu naštěstí plno. Vybíráme nečekaně noblesní hotýlek Thaveesinh s pěkným výhledem na město, uváděný v průvodci jako zde nejlepší. Nechá se tu navíc platit thajskými bathy a 150B (83Kč) na osobu je dost dobrý za ten „luxus“. Po ubytování
jdeme hned koupit lístky na zítra, abychom tu náhodou nezkejsli. Plavba do Luang Prabangu, je všude uváděna jako jedna z největších laoských, respektive jihovýchodně asijských atrakcí. Hlučným speedboatem trvá plavba den, ale všichni doporučují dvoudenní plavbu s přespáním na půl cesty v Pakbengu. Celkem by to mělo být 300 km plavby jinak nepřístupným údolím. Lístek stojí na osobu 250B (132Kč), což se nám zdá za dvoudenní plavbu dost dobrý. Po vyřízení všeho potřebného vyrážíme projít okolí a tak trošku „nasát“ laoskou atmosféru. Vypadá to tu podobně jako v sousedním Thajsku, takže žádný kulturní šok se zatím nekoná, když tedy nepočítáme zvykání si na novou měnu a počítání
v tisících. Kurz je naštěstí docela fajn – za korunu zhruba 500 Kipů, pro účetní přesně 517K. Na bankovkách je místo krále Ušáka vyobrazen nějaký zasloužilý soudruh opravdu komunistického vzezření. Na druhé straně je jako bonus nějaké veledílo socialistického inženýringu. Ve vedlejší uličce řádí válec, tak to vypadá, že se asfalt postupně rozleze i mimo hlavní třídu. Je tu alespoň takový oranžový prach, který tomu tady dává takový džunglozní pocit. Jak bylo včera na Zlatém Trojúhelníku spousta cestovek, tak tady je zase neuvěřitelně nezávislých cestovatelů. Co metr to baťůžkář, hlavně Angláni. Takže efekt stejný, turisticky přelidněno. Je vidět, že tady
začíná takzvaný severní okruh Laosem a jiných vstupních bodů do země moc není. Míříme k jediné místní kulturní atrakci, chrámu na kopečku. Vylézáme po dlouhém schodišti, se kterým docela bojuje postarší cestovatelský pár. Pouťový chrám uprostřed náměstí obklopený baráčky pro mnichy. Výzdoba je o trochu jiná než v Thajsku, asi tu mají o fous jiný vkus. Nejvíc se nám tu však líbí poletující obrovští motýli. Procházíme i chudší oblasti za kopcem u hlavní silnice, kde je to už prostší. Zastavujeme u stánku, kde smaží nějaké těsto a jako bonus k
tomu je ochucené mléko. Testujeme to a ve skrytu duše doufáme, že nás to nesloží. Prohlídkový okruh uzavíráme u Mekongu, kde panuje čilý říční život. Zážitkem je návštěva „internetové kavárny“ v laoském provedení. Je tu jen jeden osamocený předpotopní kompík a jako bonus navíc posedávajících pět holek, co tu mají ohulenou telku a do toho si ještě hlasitě prozpěvují. Prostě taková rajská oáza klidu. Kompík mou nespokojenost s rychlostí připojení odměňuje samovolným restartem, tak odcházím pryč, ale alespoň dostávám slevu. Celkově tu nic moc k vidění není. Lepší je si koupit věhlasné a
fakt dobré pivko Beer Lao a jen tak zevlovat před zítřejší plavbou. Ano, to je ta největší změna oproti Thajsku. Pivko je k dostání opravdu všude a místní si ho též dopřávají v množství větším než požehnaným, takže už v brzkém odpoledni je tu spousta „veselých“ postaviček. Je to docela nakažlivý, tak si na pokoj též bereme lahváče, zde v objemu 640ml. Přichází menší deštík, který však nemá naštěstí dlouhého trvání. Hladoví jak vlci vyrážíme na véču. Objevujeme indickou restauraci, takže máme tak trochu nestylovou první laoskou večeři. Vzpomínám na Ladakh a
musím si objednat chicken tikka masala s chapati chlebem. Je to super změna od komba rýže-nudle. K tomu samozřejmě Lao beer :-). Zase začíná trochu poprchávat, tak zalézáme tentokrát do naprosto moderní kavárničky s velkými LCD monitory a rychlím netem. Tohle že je ten předpotopní Laos?