Den 16, Cesta do Simaa

Ráno v naprostým klídku balíme, dnes nějak nemáme chuť spěchat. V 9:30 jdu koupit lístky a jede nám to hned v 9:45, což je v pohodě, ale tempo se rázem musí o dost zrychlit :-). K busu nás odvádí nějaká paní, podle klikyháků bychom ho asi nepoznali.
Jedeme zase mikrobuskem, tentokrát však máme místa až úplně vzadu, na bidýlku. Takže místo okolní krajiny vidím jen asfalt na všechny strany, tedy pokud se neprohnu jak paragraf. Jsem z toho, jak by řekl jeden můj kamarád, „mírně nevrlý“. Najíždíme na dálnici a vidíme starou silničku jak si to vesele klikatí po vedlejších horách. My frčíme kopci skrz tunely a hluboká údolí dáváme po mostech. Dříve to muselo dát orpavdu zabrat jet po zemi z jedné strany Číny na druhý. Řidič je samozřejmě čínského typu, tak jede přesně uprostřed mezi dvěma pruhy, čímž trošku omezuje možnosti předjíždění. Bohužel tak jedou všichni, což omezuje i předjíždění nám, takže se neustále troubí, aby se někdo vyhnul. To že jsou to největší dementi za volantem, co jsem kdy viděl, se mě tím jen utvrzuje.
Před námi sedí nejspíš velmi důležitý pán, nejenže má sebou i pohůnka, ale i dva mobily a neustále něco vyřizuje. Když má dva hovory najednou, tak míň důležité předává svému nohsledovi. najednou začne řvát několikrát „jojo“ a pak celý zbrunátnělý hází mobil pohůnkovi, který ho v naprostém klidu vyřizuje. Pan Jojo navíc ještě vytahuje holící strojek a upravuje se asi na velmi důležité jednání. Jak kdysi Kennedy proti Nixnovi v předvolebním klání. Záhadou dne, ne-li celé výpravy, je, když z ničeho nic zastavujeme uprostřed polí a pán Jojo mizí neznámo kam. Snad bych mu na ten výlet radši doporučil holinky, než epesní mokasíny, které vlastní. Pohůnek vystupuje o kus dál ve městě, tak si alespoň můžeme přesednout na sedačky s výhledem.
Vyjíždíme na pláň s menšími horami opodál. Je to tady zem zaslíbená zemědělcům. Na všechny strany se táhnou nekonečné pláně banánovníku. Nečekaně, už po 2hodinach, přijíždíme do Simaa i když leží celých 174km od Jinghongu.