.jpg)
Je ještě docela brzo tak se nám zdá reálné, že bychom se ještě dnes mohli dostat do Laosu a druhý ušetřený den oproti itineráři pak vybrat někde jinde. Jdeme s krosnami po ulici směr Mae Saen a vyhlížíme, zda nejede nějaká dodávka. Pak už nás to neba, tak se usídlujeme u kraje silnice, posedáváme, pojídáme banány a vůbec tak nějak jižansky zewlujeme, bez náznaku aktivity. Už jsme v oblasti, kde není po ostatních turistech ani vidu ani slechu, takže je tu klídek. Kolem našeho ležení akorát prochází nějaká paní, tak se ji ptám
.jpg)
na dodávky, ale prý máme jít radši ještě asi o dvě stě metrů dál, že tam sídlí motorkáři. Jdeme tam a domlouváme s nimi převoz za 60B (32Kč) do Mae Saenu. Týpek se trošku lekne a vytřeští oči, když usednu s krosnou na jeho nízkoobjemový stroj. Naštěstí se rozjíždíme. Frčíme celkem asi 14km. Jedeme kolem Mekongu a kolem nás vidíme občas tabákové pole. Je vidět, že mě muzeum opia vzdělalo, protože tam měli i sekci o tabáku. Jinak bych to samozřejmě nepoznal. Motorkáři nás vysazují na autobusáku, odkud
.jpg)
však všechny stroje odjíždí směr Chaing Rai, což je nám naprosto k ničemu. Nakonec po několikerým zeptání a doprovodu klučinu se dostáváme až k dodávkám sídlícím na nábřeží. Bohužel už je na ně pozdě a nepremávají. Zase bychom si je museli zaplatit jako taxi, což se nám tedy moc nechce. Ptáme se na možnosti, jak se tam jinak dostat, tak přivolávají staříka, který umí Anglicky. Vypadá jak dědek z chrámu Shaolin z béčkových kung-fu filmů. Spustí na nás, že máme tři možnosti. Buďto pojedeme odtud jako taxík za 700B (370Kč), nebo pojedeme s dodávkou co se chystá do nějakého městečka na půl cesty za 40B (21Kč) a odtud tágem za 400B (210Kč). Či tu přespíme a zítra pofrčíme za 60B (32Kč). Naďa má pocit, že nás tu berou tyhle dodávkotaxíky na hůl tak se k těm expresním službám staví negativně. Mě se ta varianta s přestupem zdá docela schůdná, ale než se rozhoupeme, tak je ta dodávka pryč. Už to tedy dál neřešíme a jdeme se ubytovat i když mě tahle zbytečná ztráta jednoho dne docela mrzí. Shaolin nám dělá stále doprovod. Ptám se ho co znamená slovo Mae, protože se tu tak jmenuje každá druhá vesnice. Prý to znamená matka. Odvádí nás do guesthouse, kde je v recepci divný běloch. Je to tu levný, tak i přesto že je to tu takový podivný zůstáváme. Začíná trošku pršet, takže z toho dnešního děsného šediváku přišel první deštík na naší cestě. Večer vyrážíme na obhlídku města. Na nábřeží sledujeme nakládání čínských lodí. Samozřejmě žádný jeřáb. Chlapy tahají pytle pěkně na zádech, asi docela dřina. Jiank tu mimo sledování řeky, života na ulici a stánků, kde opékají masa není nic moc zajímavého k vidění. Objednávám si na špízku kousky masa vypadající jako kuře, ale asi to kuře není, protože to má ve středu něco jako páteř. Takže ani netuším, co jsem to měl za pochoutku. Znovu potkáváme Shaolina, který nám doporučuje ryby, ale už jsem si udělal chuť na omeletu s mořskými plody u vozíku na silnici. Při cestě zpět na hotel na nás spadne znovu pár kapek, tak doufáme, že zítra bude už lépe.
.jpg)
Je ještě docela brzo tak se nám zdá reálné, že bychom se ještě dnes mohli dostat do Laosu a druhý ušetřený den oproti itineráři pak vybrat někde jinde. Jdeme s krosnami po ulici směr Mae Saen a vyhlížíme, zda nejede nějaká dodávka. Pak už nás to neba, tak se usídlujeme u kraje silnice, posedáváme, pojídáme banány a vůbec tak nějak jižansky zewlujeme, bez náznaku aktivity. Už jsme v oblasti, kde není po ostatních turistech ani vidu ani slechu, takže je tu klídek. Kolem našeho ležení akorát prochází nějaká paní, tak se ji ptám.jpg)
na dodávky, ale prý máme jít radši ještě asi o dvě stě metrů dál, že tam sídlí motorkáři. Jdeme tam a domlouváme s nimi převoz za 60B (32Kč) do Mae Saenu. Týpek se trošku lekne a vytřeští oči, když usednu s krosnou na jeho nízkoobjemový stroj. Naštěstí se rozjíždíme. Frčíme celkem asi 14km. Jedeme kolem Mekongu a kolem nás vidíme občas tabákové pole. Je vidět, že mě muzeum opia vzdělalo, protože tam měli i sekci o tabáku. Jinak bych to samozřejmě nepoznal. Motorkáři nás vysazují na autobusáku, odkud.jpg)
však všechny stroje odjíždí směr Chaing Rai, což je nám naprosto k ničemu. Nakonec po několikerým zeptání a doprovodu klučinu se dostáváme až k dodávkám sídlícím na nábřeží. Bohužel už je na ně pozdě a nepremávají. Zase bychom si je museli zaplatit jako taxi, což se nám tedy moc nechce. Ptáme se na možnosti, jak se tam jinak dostat, tak přivolávají staříka, který umí Anglicky. Vypadá jak dědek z chrámu Shaolin z béčkových kung-fu filmů. Spustí na nás, že máme tři možnosti. Buďto pojedeme odtud jako taxík za 700B (370Kč), nebo pojedeme s dodávkou co se chystá do nějakého městečka na půl cesty za 40B (21Kč) a odtud tágem za 400B (210Kč). Či tu přespíme a zítra pofrčíme za 60B (32Kč). Naďa má pocit, že nás tu berou tyhle dodávkotaxíky na hůl tak se k těm expresním službám staví negativně. Mě se ta varianta s přestupem zdá docela schůdná, ale než se rozhoupeme, tak je ta dodávka pryč. Už to tedy dál neřešíme a jdeme se ubytovat i když mě tahle zbytečná ztráta jednoho dne docela mrzí. Shaolin nám dělá stále doprovod. Ptám se ho co znamená slovo Mae, protože se tu tak jmenuje každá druhá vesnice. Prý to znamená matka. Odvádí nás do guesthouse, kde je v recepci divný běloch. Je to tu levný, tak i přesto že je to tu takový podivný zůstáváme. Začíná trošku pršet, takže z toho dnešního děsného šediváku přišel první deštík na naší cestě. Večer vyrážíme na obhlídku města. Na nábřeží sledujeme nakládání čínských lodí. Samozřejmě žádný jeřáb. Chlapy tahají pytle pěkně na zádech, asi docela dřina. Jiank tu mimo sledování řeky, života na ulici a stánků, kde opékají masa není nic moc zajímavého k vidění. Objednávám si na špízku kousky masa vypadající jako kuře, ale asi to kuře není, protože to má ve středu něco jako páteř. Takže ani netuším, co jsem to měl za pochoutku. Znovu potkáváme Shaolina, který nám doporučuje ryby, ale už jsem si udělal chuť na omeletu s mořskými plody u vozíku na silnici. Při cestě zpět na hotel na nás spadne znovu pár kapek, tak doufáme, že zítra bude už lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat