Den 3, Lopburi

V jednu přijíždíme do Lopburi. Máme tu v plánu pobýt maximálně dvě hodinky, protože tu prý mimo těch opičáků nic k vidění není. Moc nás tedy netěší zjištění, že další vlak jede až v 17. Hned před vlakáčem jsou největší rozvaliny ve městě, ale těm z Ayuatthaye se vůbec nemůžou rovnat, takže tam ani nejdeme. Postávají tu dva důchodci se samoary, jak se tu říká cyklorikšám. Prý nás povozí za 100B (55Kč) hodinu po městě. Taháme se s krosnami, tak musíme jet se dvěmi vozítky. Ani nevím proč nás nenapadlo je hodit na nádraží do úschovny. No co, alespoň mají dědci
kšeft. První zastávka je samozřejmě u opic, ostatně kvůli nim jsme si tady udělali zastávku. Obsadili starý khmerský chrám Sam Yot. Jsou jich tady opravdu stovky, takže dalece překonávají moje první setkáni s opicemi na Gibraltaru. Procházíme se skrz jejich tlupy a pokoušíme se je trošku víc zblízka vycvaknout. Když mě však jedna skočí na baťoh a lozí po zádech dávám se na ústup do trošku decentnější vzdálenosti. Další zastávku máme u paláce nějakého krále, ale je to děsná ruina, tak si ho prohlížíme jen od vstupu a dovnitř nejdeme.
Pokračujeme do parčíku s menším muzeem uprostřed. Jsou tu pěkně ostříhané keře do podoby slonů a i muzeum není špatný. Jen pro info, všechny památky tu stojí 30B. Tím naše krátká prohlídka městečka končí, ale čekání na vlak zdaleka ne. Jdeme poprvé otestovat bufáč pod širým nebem, který je hned vedle vlakáče. Objednali jsme si výborný rizoto s chilli omáčkou za neuvěřitelných 35B (19 Kč). Lístky do Phitsunolaku, kam to má jet skoro čtyři hodiny, stojí 99B (55 Kč), takže i vlaky jsou tu dost levný. Přesouváme se na konec peronu k velkému pozlacenému opičákovi a zde nám čekání vůbec neutíká.