Den 8, Cesta do Mae Salong

Vesničané po chvíli opouštějí náš stroj a místo nich nabíráme stopující Kanaďany. Ty mísťnáci, co jeli s námi za pakatel, nám nevadili, ale trochu nás štve, že jsme zacálli dodávku a Kanaďané se teď určitě povezou za pár šprlíků. Kanaďan se jde po chvíli houpat na mříž za vozem, tak se taky přidávám. Je odtamtud daleko lepší výhled po okolí, jen se člověk musí pořádně držet, aby neodletěl někam do pangejtu. Dáváme řeč. Prý tu byl asi půl roku v klášteře jen tak si meditovat. Po chvíli však převede řeč na hokej, ty javorový listy jsou fakt na ten led ulítlí. Na křižovatce silnic nás opouštějí a každý z nich platí jen 20B, tak jsme opravdu neanonymní sponzoři tohoto vozidla. Následuje takový krpál, že se musím opravdu držet, co mě síly stačí, abych neopustil naše tágo. Ze sedla jsou nádherné výhledy po tomhle kopcovitém kraji. Škoda jen, že jich je většina už vypleněných. Thajci tu s oblibou vedou silnice po hřebenech, takže rozhledy opravdu stojí zato. Vesničky okolo jsou už takové nuznější. Vlnitý plech je jen na každým třetím domku, jinak jsou střechy z nějaký slámy. Naďa se pokouší za jízdy něco fotit, ale je to v tomhle drnkadle docela oříšek :-). Přijíždíme do Mae Salongu, který je prý nazývaný „Malou Čínou“. Hned zkraje je pěkný hotel, ale zdá se nám
předražený, tak po silnici pokračujeme dál. Zjišťujeme, že je město nechutně roztáhlé podél hlavní silnice. Samozřejmě, jako na potvoru, jdeme s krosnami víc jak kilometr, než najdeme další ubytování. Tentokrát si platíme o něco dražší apartmán s vlastním venkovním posezením, ale necelých 80Kč na osobu není i tak žádná láce. Budeme bydlet u hrozně ochotného Číňana, který nám navíc dává mapku okolí, takže máme na ubikaci co studovat.