Den 6, Doi Inthanon - Vodopád Vachiratharn

Ráno mlsně vyrážíme do hotelové restyky na american breakfast, kterou máme za odměnu za naše nákupy výletů. Docela dlouho čekáme na výletní vozítko, které sbírá ostatní turisty po hotelech. Dneska nás jede dokonce 12, takže to vypadá, že o tenhle výlet je daleko větší zájem, než na kterém jsme byli včera. Jedou s námi 4 Thajci, kteří mají „výstup“ na Doie Inthanona nejspíš stejně povinný jako Muslimové Meccu. Dále rodinka ze Singapore a směšná dvojice z Francie. Naším průvodcem je dvojník Bruce Leeho, takže se ani nedivím, že porozumět jeho Angličtině dá docela zabrat. Znovu jedeme po stejné, docela ucpané, výpadovce z města jako
včera, ale tentokrát dále, až do skoro 60km vzdáleného Chom Thongu. Přijíždíme ke vstupu do národního parku, kde je i výšková cedule – 359 metrů nad mořem, takže na vrcholek to bude odtud ještě docela krpál. Vstupné do parku je na místní poměry opravdu gigantické – 400B (210 Kč), což je třeba 10x víc než do Sukhotaie a nebo jídlo skoro na týden :-). Poznámka: máme docela dost velkou smůlu, protože se vstupy do NP v Thajsku se rapidně pro cizince zvýšily teprve nedávno, v listopadu 2007. Parky jsou rozděleny do tří kategorií 400B, 200B a 100B. Domácí platí samozřejmě zlomek.
První zastávka na výletě je u krásného vodopádu Vachiratharn obklopeného džunglozním porostem. Máme na docela dlouhou dobu rozchod, tak se necháme zlákat stezkou vedoucí prudce do kopce. Spařený vedrem procházíme skrz hustý bambusový les až nad vodopád, ale pořádné výhledy tu žádné nejsou. Jsou tu jen takové menší skalní plotny jako v údolí Labe v Krkonoších. I tak to je docela zajímavá procházka, hlavně kvůli flóře co nás obklopuje. Vracíme se zpět k vodopádu, kde se kocháme na nejbližší vyhlídce zkrápěné docela solidní sprškou a pak ještě chvíli zevlujeme u řeky pod vodopádem.