Už v 7:30 musíme být před vedlejším guesthousem, takže žádné vylehávání se dnes nekoná. Jen co ujdeme pár kroků začíná pršet, tak jsme rádi, že jsme se včera rozhodli z Laosu odjet. Litujeme anglicky pár, co má dnes vyrážet na třídenní trek forestem. Budou asi pěkně durch.
Na terminál, který již tak dobře známe, nás odváží pěkný mikrobus. Užíváme si pohodlí oproti roztřesené dodávce. Proti nám frčí snad stovky cyklistů s deštníky v rukou. Vypadá to dost zajímavě. Na terminálu chvíli čekáme na mezinárodní busík. Je poloprázdný, moc lidi se tímhle směrem dnes nevydává. První věc, co nás překvapí jsou pánové, co zde silně hulí a popel klepou do uličky. Narážíme na první čínský národní zvyk a to jsme ještě ani neopustili hranice Laosu :-). Hraniční přechod Boten bude nejspíš v nějakým horským pasu, protože jedeme jak s hnojem stále do kopce v džunglózní krajině. Po cestě zkouším poprvé v životě čerstvé arašídy. Jsou vodnatý a měkký, takže se těm naším už vypraženým a osoleným vůbec nerovnají, ale asi jsou zdravější v této přírodní formě. U vetchého baráku je závora přes cestu. Týpek nám zde kontroluje bus a zavazadlák, zda náhodou něco nepašujeme. Pak pokračujeme ještě pár km, kde už je laoská celnice. Těch udávaných 45km, nám nakonec trvá skoro hodinu a půl. Řidič nás jak malé děti vede k okýnkům. Zde nám bez čekání dají razítka do pasu a my můžeme vyrazit vstříc zemi pod zástavou rudé vlajky se žlutými hvězdami.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat