Noc v našem krásném nádražním hotýlku byla jedna z nejhorších, co jsem zatím na cestách zažil. Neskutečné třicetistupňové vedro krásně doplněné randálem ze všech stran – Thajci nespí a túrují vozítka po celou noc. Třešničkou na dortu je pocit, že nás pořád něco hryže. Tak takhle si sladké spaní rozhodně nepředstavuji. Opravdu nás tu nic nedrží, tak hodně časně vyrážíme. Podle plánku v průvodci jdeme směr hotel Topland plaza odkud prý mají vyrážet busy směr Shukotai, náš dnešní cíl. Jdeme po asi že nejhlavnější ulici ve městě, ale turisty nepotkáváme žádné, coby tu taky dělali, nic významného tu není. Jdeme asi kilometr a půl a po dvou doptání zastávku nacházíme. Přátelský policista v civilu nám prý ukáže, kterým busem máme jet. U stánku dávám první limonádu, tak doufám, že premiéra neskončí lítáním na záchod. Po chvilce jeden busík přijíždí, vybíhá pohůnek a řve co mu hrdlo stačí Shukotaaaaai, Shukotaaaai. Polda nám ukazuje, že tímhle ne, tak ho necháme pláchnout. Několik dalších minut si říkáme, zda jsme udělali dobře. Naše nejistota však netrvá dlouho, přijíždí větší, dokonce klimatizovaný stroj. Valí ostře, tak těch 60km cesty máme coby dup. Jízdné bylo 20Kč, takže oproti vlaku znatelný nárůst.
Jsme vysazeni na terminálu v Novém Shukotai, který bohužel leží přesně na opačným konci města než ruiny starého města. Akorát tu vidíme stát téměř plnou dodávku, zde zvanou tak trochu nezapamatovatelně Songthaew, čekající nejspíš jen na nás. Nasedáme a už se jede na 12km dlouhou pouť. Po cestě se obměňují lidé táhnoucí sebou většinou nějakou zeleninu, jen turisti pevně čekají na konečnou. Songthaew nás vysazuje u gigantické půjčovny kol – Jsme tady.
pátek 8. února 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat