Den 3, Chayo Praya

Ráno nás přivítalo bezmračnou oblohou, ale děsně šedivou. Vzpomněl jsem si hned na Delhi, kde to vypadalo taky tak. Vlhkost by se dala krájet a k to už takhle brzo 30 stupňů. Před osmou se vypravuji do cestovky hned vedle hotelu, abych zařídil plavbu kolem města, doporučovaný tip na netu. Chvíli to vypadá beznadějně, prý ty plavby pořádají v 16 či v 18 odpoledne, což se nám samozřejmě vůbec nehodí. Nakonec jsem usmlouval soukromou loďku za 250B (138Kč), což je jen o fous větší než kolik stál ofiko zájezd.
Za chvíli pro nás přijíždí tuk-tuk, který nás odváží
do přístavu. V těsném závěsu za námi jede na mopedu slečna s cestovky, která tak trochu vyvrací pověsti o kráse thajských žen. Kocábka se na první pohled jeví jako docela vratká, ale naše lodivodka se tváří zkušeně, tak snad nás někde nevyklopí. Rybáři tu mají pár domků na kůlech, přímo nad řekou. Nejdřív plujeme po řece Lopburi a život okolo je pro nás Evropany dost zajímavý. I domky na břehu jsou na kůlech, jednak se ten spodek dá využít jako skladiště všeho možného a když se zvedne hladina není to asi problém rychle schovat výš. Zástavbu
baráčku co chvíli naruší chrám, je jich tady opravdu nepřeberný množství. Každý templ má molo, tak si lidi můžou dojet pomodlit i na loďce. Navíc k tomu má téměř každý domek na zahradě zmenšeninu svého vlastního chrámku na takové muří noze, takže poklonit se k Buddhovi je možné téměř kdekoliv. Vplouváme do největší thajské řeky Chayo Praya. Po chvíli se z oparu, až mysticky, vyloupnou věže chrámu s krásným názvem Wat Chai Watthanaran. Je to první zastávku na naší plavbě. Chrám má být nejhezčí ze všech khmerských v Ayutthay a o dost míň
navštěvovaný, protože je tak trochu z ruky. Vypadá podobně jak Wat Ratburana ze včerejška, ale je monumentálnější a hlavně není umístěn v moderní zástavbě. Po prudkým schodišti se nechá vylézt na centrální prang a trochu se rozhlídnout po okolí. Nakonec chrám procházíme víc jak půl hodinu a opravdu stojí za tu plavbu sem. Mimo všudypřítomných Japonců tu není opravdu nikdo. Při další plavbě potkáváme čluny i s víc jak osmi turisty, tak jsme rádi, že máme takovou privat tour. Thajci jsou asi nábožensky tolerantní, protože nám lodivodka ukazuje i křesťanský kostel, na jehož architektuře jsou však vidět
asijské vlivy. Druhá zastávka je u novodobého buddhistického chrámu plného modlících se Thajců. Všude je cítit vůně vonných tyčinek. Mají tu i speciální modlitební stroj, který se tře tak dlouho, až začne vídávat docela burácivý zvuk. Taky jsem to zkoušel, ale bez valného úspěchu. Na rozdíl ode mě ho místní babky pěkně rozdováděly. V objektu je i hřbitov, asi nejvíc pouťový, co jsem kdy viděl. Náhrobky jsou v podobě pagodek s třpytivými sklíčky. Chuťovkou nakonec je místo zasvěcené nejspíš nějakému
svatému kohoutu, protože je tu nepřeberně kohoutích sošek. Hustý kýč. Vyplouváme na poslední etapu. Z jednoho obrovského mola hází dav rybám obrovské množství jídla, tak jich je plná hladina. Naše lodivodka v naprosté pohodě rybami projíždí, tak to musí být asi pěkný masakr. Míjíme další moderní chrám, kam se taky normálně chodí na prohlídku. Nám chrámování už dnes stačilo a hlavně máme ještě docela dost programu, tak už ani nezastavujeme. Řeka dál se docela rozšiřuje a plují po ní docela velikánské nákladní lodě. Přibývá moderní zástavba, takže to už se blížíme k přívozu u vlakového nádraží. Zde se necháváme vysadit.