.jpg)
V songthaewu, což je vlastně zastřešený picku up, nás jede zase pěkná čeládka. Mnich s brutálně pokérovanými rukami, Japončík nad hrobem, který hned vytahuje kameru a natáčí vše co mu přijde do cesty. Ruce se mu klepou tak, že mám pocit, že to ani optický stabilizátor nezachrání. Před námi je zhruba 50 kilometru cesty, zpočátku rovinatou krajinou s občasnými buvoly a zemědělci naloženými po kolena v rýžových políčkách. Nakonec překonáváme kopeček a jsme na místě. Paní řidička nás vysazuje přímo u cedule Zlatý Trojúhelník. Před sebou vidíme poprvé vody Mekongu, 10. nejdelší řeky světa. Tenhle veletok nás bude na naší cestě po
.jpg)
Jihovýchodní Asii ještě několikrát provázet. Rozhraní států tu tvoří malá říčka. Hned za ní je pro nás dnes zapovězená Barma. Na druhé straně Mekongu je už zase Laos. Přímo za cedulí je obrovská písečná kosa, která ve světle slunce vypadá opravdu jak zlatý trojúhelník. Pohled na řeku je docela pěkný, ale jinak se nám tu vůbec nelíbí. Je tu děsný cirkus. Nekonečný počet stánků, dodávek, busů a cestovek, které sem zajíždějí na jednodenní výlet z Chiang Raie či Chiang Maie. Zatím nejvíc komerční místo, co jsme v Thajsku viděli, takže nic moc. Pořádá se tu
.jpg)
správně řezáčovský výlet. Člověk si zaplatí loďku a ta ho tak trochu ilegálně vysadí na písečných kosách patřící buďto Barmě či Laosu. Toť vše :-). Na takovém území nikoho, které ale oficiálně patří Barmě má postavený gigantický sídlo nějaký místní největší mafioso. Je tu i nějaký chrám a gigantický slon, ale tady už o kýči nemůže být pochyb. Necháváme bágly v nějaké pofiderní information office a prcháme na kopec nad městem, kde má být 1200 let starý chrám, ale je brutálně zprzněn rekonstrukční činností a i slavná vyhlídka kousek pod ním mě připadá horší, než výhled z nábřeží, ale je to možná způsobený tou dnešní špatnou viditelností. Docela dlouho ještě hledáme muzeum opia, protože nás každý místní dobrák posílá na jinou stranu. Nakonec ho přeci jen nacházíme jak na potvoru hned u té stezky na vyhlídku. Je to menší budova, kde je opravdu vše o opiu. Je to docela zajímavé, ale víc jak na půl hodinu to není. Celkově nás Zlatý trojúhelník moc nenadchnul. Patří k takovým jakože „povinným“ místům, které za moc nestojí.
.jpg)
V songthaewu, což je vlastně zastřešený picku up, nás jede zase pěkná čeládka. Mnich s brutálně pokérovanými rukami, Japončík nad hrobem, který hned vytahuje kameru a natáčí vše co mu přijde do cesty. Ruce se mu klepou tak, že mám pocit, že to ani optický stabilizátor nezachrání. Před námi je zhruba 50 kilometru cesty, zpočátku rovinatou krajinou s občasnými buvoly a zemědělci naloženými po kolena v rýžových políčkách. Nakonec překonáváme kopeček a jsme na místě. Paní řidička nás vysazuje přímo u cedule Zlatý Trojúhelník. Před sebou vidíme poprvé vody Mekongu, 10. nejdelší řeky světa. Tenhle veletok nás bude na naší cestě po.jpg)
Jihovýchodní Asii ještě několikrát provázet. Rozhraní států tu tvoří malá říčka. Hned za ní je pro nás dnes zapovězená Barma. Na druhé straně Mekongu je už zase Laos. Přímo za cedulí je obrovská písečná kosa, která ve světle slunce vypadá opravdu jak zlatý trojúhelník. Pohled na řeku je docela pěkný, ale jinak se nám tu vůbec nelíbí. Je tu děsný cirkus. Nekonečný počet stánků, dodávek, busů a cestovek, které sem zajíždějí na jednodenní výlet z Chiang Raie či Chiang Maie. Zatím nejvíc komerční místo, co jsme v Thajsku viděli, takže nic moc. Pořádá se tu.jpg)
správně řezáčovský výlet. Člověk si zaplatí loďku a ta ho tak trochu ilegálně vysadí na písečných kosách patřící buďto Barmě či Laosu. Toť vše :-). Na takovém území nikoho, které ale oficiálně patří Barmě má postavený gigantický sídlo nějaký místní největší mafioso. Je tu i nějaký chrám a gigantický slon, ale tady už o kýči nemůže být pochyb. Necháváme bágly v nějaké pofiderní information office a prcháme na kopec nad městem, kde má být 1200 let starý chrám, ale je brutálně zprzněn rekonstrukční činností a i slavná vyhlídka kousek pod ním mě připadá horší, než výhled z nábřeží, ale je to možná způsobený tou dnešní špatnou viditelností. Docela dlouho ještě hledáme muzeum opia, protože nás každý místní dobrák posílá na jinou stranu. Nakonec ho přeci jen nacházíme jak na potvoru hned u té stezky na vyhlídku. Je to menší budova, kde je opravdu vše o opiu. Je to docela zajímavé, ale víc jak na půl hodinu to není. Celkově nás Zlatý trojúhelník moc nenadchnul. Patří k takovým jakože „povinným“ místům, které za moc nestojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat