Den 35, Delta Mekongu 1 - Can Tho večer

Hotel je nečekaně docela fajn, ale i tak se na cimře moc dlouho nezdržujeme a vyrážíme na průzkum okolí. Je to tady polomrtvý i když to má být největší město v deltě s neuvěřitelnými dvěmi miliony obyvatel. Oproti Saigonu je hlavní třída, naprosto pustá a víc jak na 50 000 lidí bych to tu netipoval. Navštěvujeme restaurant, kde si objednávám pěknou libůstku – žábu na chilli. Dostávám ji naštěstí už rozporcovanou, ale i tak černě tygrovaná kůže nevypadá moc vábně :-). Chuťově je však opravdu výborná, masíčko jemnější než kuřecí. Už se nedivím Frantíkům, že je mají tak v oblibě. Chilli po chvíli začne pálit opravdu ďábelsky a to už mám víc jak měsíční trénink každý den. To jsem ještě nezažil. Zdá se, že je překonán dosavadní etalon pálivosti a to římská pizza „picante“. Navíc si rukou nerozvážně otřu silně orosený čelo a to mě začne pálit taky. Je to masakr. Ještě, že je tu nejkrásnější obsluha, co jsem v Asii viděl, která nedělá nic jiného, než že čeká až mě klesne hladinka v půllitru a hned dolévá z lahváče. Z toho by si měly vzít evropské ženy příklad :-). Naděnka má samozřejmě k slečně, spoustu nepodstatných připomínek :-). Večeři jdu rozdýchat na nábřeží. Město je totiž postaveno u jednoho z mnoha mekongských draků. Po řece jezdí krásně nasvícené luxusní turistické lodě. Dnešní výlet, zakončený pohodovým i když pálivým večerem, nás bavil výrazně víc, než včerejší nekonečný drkotání k Cao Dai.