Den 31, Cesta do Nha Trangu

Tak to je tedy mazec. Vůbec se nám do takovéhle sloty z busu vylézat nechce. Zvlášť, když to vypadá na pršák až kdo ví dokdy. Bus ještě dnes pokračuje do Nha Trangu, tak padá rychlé rozhodnutí. Oželíme to tu a budeme pokračovat dále na jih. Nechceme promarnit další den v mokru a taky už nás dost láká první plánovaný odpočinek v klidu na pláži. Přeci jen už cestujeme víc jak měsíc ve slušným tempu. To že si neprohlídneme francouzsky koloniální Hoi An mě zas až tak nemrzí, ale že mineme nejpůsobivější vietnamskou historickou památku – bývalé hlavní město říše Champa – My Son, které se rozkládá o pár km dále, to mě tedy docela mrzí. No co se dá dělat. Chlapíci v busu nám říkají, že to s naší otevřenou jízdenkou není žádný problém, takže dalších 560 km je před námi. Hodinu se motáme po městě a nabíráme další spolucestovatele. Máme tedy takovou malou city tour zadarmo. Domečky jsou tu pěkné a panuje tu očividně fajn atmosféra, takže nebýt toho ošklivého počasí, by to rozhodně špatný nebylo projít město večer a zítra dát ten My Son. Bus se tentokrát začíná slušně zaplňovat, tak se bojíme, aby nás chlapíci na poslední chvíli nevyhodili, když jsme to neměli předem zarezervovaný. Neděje se tak a my vyrážíme na spanilou jízdu naším oblíbeným směrem, tedy na jih. V osm přestává pršet, tak si říkám, jestli jsme neudělali chybu, že jsme odjeli. V deset zase začíná, tak má radost, že ne. Možná bych se z toho deště zas až tak moc radovat neměl :-). Murphy úřaduje zase slušně. Po tom šíleným vedru při jízdě z Hanoje do Hue jsem se tentokrát vybavil jen kraťasy a tričkem a samozřejmě je tu pěkná kosa z větráku. Jedinou záchranou je goráčovka v málem batůžku, kterou používám jak takovou, trošku nepraktickou a hlavně nehřejivou, deku. I přes ní je noc dost krutá a moc nespím…