neděle 27. dubna 2008

Den 82, Ishak Pasa trek (2 450m)

Tentokrat docela znicenej vas stale zdravim z Dogubayzitu. Zitra rano uz startujeme cestu na zapad, zatım jen 300km do mesta Erzurum.
Rano jsme si trochu privstali a uz v 6:40 vyrazime z hotelu. Slunce je kupodivu uz docela hodne vysoko a po ulicich se coura spousta lidi. Ası je to tim ze cely Turecko ma jedno casovy pasmo i kdyz je roztahly poradne.
Uz hnedka z kraje mame vyhled na prvni cil dnesniho treku, sultansky palac Ishak Pasa Saray, trunici v kopcich nad mestem. Az k nemu vede 8km dlouha silnicka, tak vetsina lidi tam razi motorizovane. Na kraji mesta nas odchytava taxikar ze nas tam hodi. My na nej nereagujeme i kdyz tvrdi ze "walking problem". Problem jen to nejspis pro nej , ze nevydela vatu, pro nas ne :-)
Hned za mestem jsou kasarna plna tanku. Turci jsou tu proste ve strehu. Po ceste je porad na co koukat, tak nas moto dovoz vubec nemrzi. Z jednoho kurdskeho domecku vybiha holka a pak za nı bohorovnym klidem vylezaji 3kravky a za nıi dalsi slecna. Tak to nebyl asi domek ale staj, tezko zde rozeznat, snad jen podle sataku.
K palaci lezicim uz ve 1 950 metrech nad morem prichazime docela v tempu, takze z nas lije. Vstup platime v dolarech, tak jsme biti spatnym kurzem. Turecky prachy nam klasicky dosly v sobotu a banky otviraji az v pondeli.
Je krasne azuro, slunicko sviti na plne pecky, tak palac vynika jeste vic nez normalne. Vypada jak z pohadek tisice a jedne noci. Prochazime ho docela dlouho i kdyz ve vnıtr jsou jen prazdne mistnosti. Velkou cast zabira harem, tak se sultan asi nenudil.
Hned opodal je mesita a zricenina hradu, tak tam splhame, protoze odtamtud je na palac asi nejhezci vyhled. V troskach potkavame nejakeho mistnaka, tak se ho ptame kudy na zkratkovou cestu, ktera se jevi ze, ze zriceniny vede na druhou stranu. Typos nas vede 150 vyskovych metru do kopce, po suti, ktera opravdu neni moc dobra na sandale, kterymi jsme se dnes vybavili. Po chvili jsme na vrcholu a cesta nikde. Takze muzeme zase klesat prudce dolu. Tenhle mistni Vojta nas opravdu nepotesil.
Kousek od palace uz je spousta lidi chystajici se na nedelni piknik. My je za chvili nechavame daleko vzadu, protoze stoupame po travnatych stranich vzhuru do sedla po ceste vyznacene v mape jako nezpevnena silnice. Touhle cestou vsak auto uz hodne dlouho nejelo. Vyhledy jsou pekne na zubaty hreben vedle a hluboku dolu na Dogubayzit. V "sedle" zjistime ze je to jen vejicka, ze musime jeste dal a dal. Uz jsme hodne pres 2000 metru a zelen tu pribyva a jsou tu i policka a stopy od traktoru. Jsou odtud vyhledy na zasnezene sopky v dali. Konecne jsme na hrebenu (2 450m) a muzeme se kochat v silnem vetru rozhledy okolo. V dali pred nami je videt silnice k iranske hranice i celnice. Jsme uz Iranu opravdu na dohled, zabira vic jak tretinu vyhledu. Ale az tam nekdy jindy.
Cesta na druhe strane je o dost vyprahlejsi. Voda tez klasicky dochazi, tak to bude zase dehydro vylet. Slunce spaluje festovne uz od rana a nejevi se ze by kolem poledne trosku polevilo. Vlastne kdykoliv vyrazime na celodenni putovani, tak je krasne. Proste ty mesta musime vic omezit, aby bylo pekne. Najednou se objevi Maly Ararat, dokonala sopka skoro 4 tisice vysoka. Pekny pohled. Za chvili se objevi i jeho obrovsky zasnezeny velky bracha. Tak davame resting a kochame se timhle asijskym Kilimanjarem. Uz je na dohled i prvni kurdska vesnice (2 050m). Prochazime ji a je to opravdu stredovek. Lidi na nas koukaji docela vyjevene, kdovi zda tu uz sel nekdo jiny nez oni. Z jednoho dvorku vybihaji dva zurivy coklove, dost veliky na to, aby nas potrhali vic nez radne. Nastesti je nejaky zensky zahaneji zpet na dvorek. To je vlastne jedina vec z ceho tu jde i na Kavkaze trochu strach. Lidi jsou v pohode ale psi hlidaji ostre a jsou vsechny obrovsky. Chce to sukovici do ruky.
Vesnicku nechavame za zady a klesame dolu uz jen po vyslaplych stezkach. Silnicka zmizela nadobro. Potkavame dedu ktery sı to smazi z pole v obleku, tak se pokousime pokecat ale jde to z tuha. Tak mu davame alespon cıgaretu, ktery jsme pro tyhle ucely nakoupili. Deda chce i zapalit ale na ohen jsme nepomysleli :-). Ası bude odpolko dedkum u caje vypravet jaky potkal podiviny. Maji cigara, ale ohen ne. Tak se snim alespon fotime.
Schazime k mensimu kanonu ve vyprahlym kraji barevnym od nerostu. Nejak se dostavame na dalsi stezku vedouci k dalsi vesnici lezici uz pobliz hşavni silnice. D tu zahlidl zmiji, ale mizela do kamenu, tak ji kvuli fotce pro tentokrat hledat nebudeme :-)
Ve druhy vesnici je i par novodobejsich staveb, ale zivot tu musi byt opravdu tezky. To si u nas spousta lidi ani nedokaze predstavit. U jednoho staveni nas ceka nejvetsi leknuti kdyz nam gıga bafan zarve primo za zadama a pak kolem nas lita s vycenenymi tesaky. D ma sice kamen v ruce, ale o velikosti, ze by mozna zahnal jezevcika, tak ho radsi dal zahriva ve dlani. Nastesti ho dalsi mistni lide zahaneji, tak prezivame i zde ve zdravi a rikame si ze exkurze stacila a svistime za hranice vesnicky. Po ceste potkavame rodinku, ktera akorat vysila mladeho s povozem nekam pryc, tak nas za chvili nabira a my na povozu tazenym vychrtlym konikem trosku relaxujeme po tezkym dnu. Na hlavni silnici na hranice vystupujeme, D dava klukoj par lir, tak klucina frci dal s usmevem od ucha k uchu.
Ted nas ceka trosku hra na nahodu. Jesti nikoho nestopneme je pred nami pres 20km peskarna po silnici zpet po plani. Sice s uzasnym vyhledem na Ararat, ale sily jsou uz na dne a voda tez. Takova jedina mala slabina tohodle vyletu.
Stopujeme nastesti jen chvilinku a zastavuje nam Turek od okurek, ktery s narvanym autem plneho iranskeho proviantu miri do Igdiru. Pokec je slabsi, ale ma tu obrovskou bednu okurek, tak nam nabizi. Tak zase testuju zaludek nemitou neokrouhanou okurkou. V Dogu jsme co by dup, vali o 106. Kupujeme 2,5 litrovou flasku nejaky limosky a davame ji v rekordnim case.
Tuhy totalne prichazime na pokoj. Preci jen sandale nejsou na takovy turt to pravy. Navecer se jeste vidavame hledat vekslaky, coz se dari hned a s lirama jdeme na kebaba a tureckou pizzu. To je dnes vse. Zitra z Erzurumu cau

Žádné komentáře: