D8 - Nanga Parbat Diamir BC I. (2 800m)

Brzo rano schanime tago do horniho Chilasu. P+B uz tam jsou protoze si Bara nechala usit na miru msitni hadry, aby jeste lip splnovala normy, zvlast v tomhle meste kde zena na ulici neni videt. Setkavame se na stanovisti "hiace" odkud jezdi dodavky po okoli, ta do Bunaru jede az v deset a 3hodky se nam tedy cekat nechce, tak vymyslime jine moznosti - zase je tu hrozny shluk vousacu ale nikdo nerika Bunar ale Bunar das, tak si rikam jestli to neznamena trebas vole Bunar :-) nakonec usmlouvame chlapika co nas tam za rozumny peniz hodi. Jedeme asi 20km po KKH a uz sme tam - je to hrozna dira - lituji ze sme si v Chilasu nedali snidani protoze tady se fakt nenajime :-( deposit nechavame u mistniho obchodnicka a pak nastava smlouvani o cenu jeepu - lidi sou tu zvykli na expedice tak nasazujou ceny co to jde - nakonec to davame skoro na polovic. Jedeme starou toyotou - ja s Jirkou na korbe. Cesta paradni. Nejdriv stoupame zelenymi zahradami Bunaru a pak podel kamenite vesnicky uz do vyprahlych krajin. postupne vystoupame vic jak 200 vyskovych nad ricku a po pul hodine teto "death road" nam zastavuji kousek u lanovky pres reku do vesnice Dimroi kde trek zacina. Sice mame v popisu treku ze se ma jet az k mostu Halali ale to bysme si vubec nepomohli. Tak vystupujeme uz tady a typos se jeste domaha tipu a docela vehementne ale na to kasleme - lanovka ma byt taky zdarma ale je obklopena smeckari vsecho veku a je to proste dost neprijemny se snima dohadovat a jelikoz jich je velka presila tak nejake prachy vidat musime i kdyz v ramci desetikorun - cesta je zrejma, jde se podel zavlazovaciho kanalu nad vesnici - potkavama zde typka jmenem Radza, ktery nam nabizi sve guidovske sluzby za 75Kc na den - za tu cenu neodmitame :-), preci jen je tahle oblast takova min pratelska nez co jsme zatim v pakosi videli. az za vesnici davam prvni jidlo tohoto dne, museli tycinku - vubec je tenhle trek poznamenan velkym nedostatkem jidla :-(. Sme ve vysce cca 1680 takze snad asi nejnizsi nastup na osmitisicovku o kterem vim. Kolem zavlazujiciho kanalu se jde prijemne - rovinka, oresaky pak uz se jde kanonen nahoru a dolu - sme radi ze se trosku zatahuje, na fotky horsi pro zivot s plnou polni v tehle pousti zivatobudic - voda s bocnich pritoku je dost casta a pry pitna. Kanon je fakt malebny ale dost nekonecny. Ve druhe casti je ale odmena, vyhledy na spicku Nanga Parbatu. Najednou se pred nami otevre terasovita vesnicka ve svahu, kde pry dostaneme trosku najist - za chvilku uz sme zas obklopeni spoustou mistnich (chlapu) zensky jsou bud zalezly doma nebo vysoka ve svahach klatej drevo nebo makaj na polnostech. k jidlu sou takovy tlusty ulezely chapati a zapijeji se mistnim driakem - nejaky zkvaseny kozi mliko - me to docela chutna tak nakonec si i pridavam a dopijim po Bare - vsude to litaji stovky much - je jima uplne i oblepena bandaska ze ktery se ten zazrak k piti cerpa - proste sila...pak jdeme jeste k nejakemu detkovi nad smrti - Rpodstrcuje Petrovi nejaky msitni paralen a my mu to mame dat jako lek od turistu - deda to od nas prijima, ale pak si rikame, ze doufame ze to s dedou v dalsich trech dnech nesekne aby se na nas neobratil hnev vesnice.
Trochu klesama k mostu a pod nami akorat frci polska vyprava, ktera pry uspesne zdolala vrchol. Most je venovan Iranci, ktery sel na Nanga a nejak je od te doby "misteriously missing" Od mostu je to fakt rehole, poradnej krpal az do vesnice zangot, kde uz toho mame plny kecky. Navic se zatahuje jeste vic a zacina poprchavat, proste idealni cas postavit kemp. Je tu nejaka stavba maleho hotylku, ale nikdo tu neni a na krytem zaprazi se pry uvelebit nemuzeme, tak jdeme jeste kus dal, kde sou placky na stany. K veceri jen kus uheraku - proste slabota. Prsi, tak zalizame, Radza je guid bez niceho tak leze P+B do mini predsynky a dela si tam kutloch.